Ve víně je prý pravda, ale chci já nějakou pravdu vůbec znát ? No, tak uvidíme. Nalila jsem si dvě deci červeného vína, což dělám každý večer před spaním. Prý je to dobré pro krvinky, pro srdce atd.. No, možná je to pravda, ale nevím. Pravda je, že tady sedím, piji to pravdivé víno a čekám, co nastane.
Pravdu ale lidi někdy moc vědět nechtějí. Prý je někdy lepší milosrdná lež: "Jé, ty vypadáš dobře, jsi čím dál tím mladší." No, neposlouchá se to dobře? Ale jenom já vím, že to pravda není a že vám vlastně někdo chce udělat radost. No, tak mu také řeknu něco hezkého a máme z toho větší radost, než kdyby nám někdo vmetl pravdu do očí a řekl: "Jé, ty vypadáš čím dál tím hůř, jak to děláš?" No, asi to pravda je, ale chceme ji slyšet?
Takže život se vlastně skládá z hezkých, příjemných nepravd, ale člověku to dělá pro zdraví více, než to zdravé a pravdivé víno. Ale když nic jiného, je pravda, že mi to víno chutná a že v něm vlastně ani tu pravdu hledat nechci.
Pravdy se moc říkat nemají, protože někdy ublíží hodně. Nebudu přece říkat kamarádce, že je jí muž nevěrný, když ona to neví a myslí si, že žije šťastný život. Neublížil by jí tak manžel jako já, že jsem jí to vmetla do tváře. Že se to někdy stejně dozví, je už jiná věc. Pravda je někdy opravdu nelítostná a někdy ublíží víc, než nepravda.
A tak už ve víně pravdu nehledám a vám všem říkám, že vypadáte čím dál, tím lépe, manžel vás miluje, pes vás má rád a možná i děti. A hlavně zdraví vám stále slouží.