Vloni jsem psala o napadení všech mých buxusů “buxusožroutem”. Dnes vám hodlám podat informaci o tom, jak zahradnice, která nechtěla použít žádnou chemii na své zahradě a pořád doufala, že si příroda poradí sama, o všechny své buxusy přišla...a že jich nebylo málo ! Tři letité, opečovávané, stříhané do tvarů a dobrých dvacet menších, kulatých, jako podsadba pod ploty z tújí.
Tak příroda si teda poradila v tom smyslu, že když je něčeho příliš (něco se hodně přemnoží například), okamžitě nemilosrdně zakročí a je to. Nedělá s tím žádné cavyky, přemnožení čehokoliv se prostě nepovoluje a hotovo - zařídí se, aby se například v případě buxusů přemnožilo zas něco jiného, které to jiné přemnožené zkrátka zlikviduje. Vím z vlastní zkušenosti, že i rybky v akváriu, pokud jich je na daný prostor hodně, se prostě třeba požerou, aby jich bylo jen tolik, co se uživí. V tom je teda ta příroda neskonale moudrá.
Tak jsem se poučila, že se nic nemá přehánět a k přírodě se musí chovat slušně, citlivě a ohleduplně. A tam, kde dříve byla pouze krásná louka na pastvu, necpat přemíru nějakých cizorodých buxusů. Suchý buxus jsme tedy podřízli jak podsvinče a poslouží v ohništi, až budeme opékat buřty (vnoučci se při té zprávě převelice zaradovali a psali mi: Mňam, už se těšíme ! ) A kašlali na mou nostalgii po buxusu, buřty jsou buřty.
Ale neodbytně se mi teď ovšem vtírá analogie s viry...nejsme i my, lidé, už tak nějak přemnožení, nebereme na přírodu vůbec ohled, ničíme, co můžeme a příroda na nás teď zahrozila prstem ?