Když jsem pracovala na ředitelství Hygie, poznala jsem spoustu kadeřnic. O třech z nich vám teď budu vyprávět.
Ta první byla tehdy v krásném středním věku, byla velice hezká, ale už několik let vdova. Byla to ale veselá vdova. Vždy, když se stavila u nás v kanceláři, vyprávěla o tom, jak se jí v životě daří. Nikdy neměla nouzi o přízeň mužů a jednou nám vyprávěla, že si drží rovnou tři. Jeden jí dělá údržbáře v bytě i na chatě a udržuje zahradu. Druhého má na to, aby ji vyvedl do společnosti, a třetího má na sex. Tito muži se znali, nehádali se a drželi si své postavení. Byli totiž rádi v její přítomnosti.
Je zajímavé, že ani jednoho neměla pro peníze. Kadeřnice nebyly nikdy zlatokopky. Nepotřebovaly to. Ony jako číšníci vydělávaly nejvíc peněz, protože dostávaly dýška. Plat sice nic moc, ale na důchod nemyslely. Jako by dopředu věděly, že to dopadne tak, jak to dopadlo. Prostě si žily na docela vysoké noze. Tahleta Jarmilka také jednou vyprávěla, že se jí v životě zrovna moc nedařilo, život ji trochu omrzel a moc se jí stýskalo po manželovi. Šla si s ním tedy popovídat na hřbitov a vyprávěla mu, že je jí smutno a ať si ji už vezme k sobě. Když přišla domů, tak si to najednou rozmyslela a mazala zpátky na hřbitov a prosila svého Františka, aby ji na světě ještě nechal.
Kolega vedle v kanceláři měl také za manželku krásnou kadeřnici. Jednou si ale postěžoval, že s ní nemůže jít do kina na veselohru. Když se totiž smáli všichni diváci, ona byla zticha, a když už se nesmál nikdo, ona se do toho ticha rozesmála hlasitým, zvonivým smíchem. No, prostě jí to docházelo déle.
Ten třetí příběh sice není už o kadeřnici, ale o kolegyni vedle z kanceláře. Když slyšela, že někdo v manželství zahýbá, byla velmi pohoršena a říkala, že ona by to svému Jarouškovi nikdy nemohla udělat. Manžel Jaroušek i její syn byli nejlepší na světě.
Na podnik také docházeli údržbáři, když si potřebovali něco vyřídit, a milá kolegyně se do jednoho hrozně zamilovala. Prostě odříkaného bývá někdy největší krajíc. Byla celému podniku pro smích, protože údržbář její city neopětoval. Ona však k němu úplně vzhlížela. Kde zůstal její Jaroušek a syn, to nevím. Byli totiž úplně zapomenutí. Neopětovaná láska je určitě hrozná. Celý podnik se jí smál, ale ona si nechtěla uvědomit, že je trapná. U nás v kanceláři bylo vždy několik lahví alkoholu, které tam nosily kadeřnice jako poděkování za něco. Milá kolegyně je dokázala v krátké době vypít všechny, a to ještě v pracovní době. Prostě se z ní stala postupně zamilovaná alkoholička.
Bohužel už nevím, jak to s ní dopadlo, protože jsem z podniku odešla. No, prostě šla jsem za lepším.
Příště vám budu vyprávět historky z dalšího zaměstnání a prošla jsem jich poměrně dost.