Je léto, trochu jsme si vydechli po prvním poločase koronaviru a doufejme, že příští dny nám nic drastického nepřinesou. I počasí bylo a je vrtkavé, i když kupodivu po nenadálých mrazících a suchu přišel konečně i déšť a přinesl spásu pro přírodu. Tedy i pro naši malou oázu, pro naši zahradu.
Miluji kytičky, je to můj velký koníček. Sice si každý rok říkám "je to náročné na čas i potřebnou sílu, uberu záhonků i květináčů", nemohu odolat a lítám v tom zas a znova. A tak celoročně množím, přesazuji, zalévám, přenáším, kombinuji a na podzim muškáty a fuchsie zazimovávám. A už se opět těším na jaro, na věčný kolotoč.
Kytky vědí, jakou péči jim věnuji a odměňují se mi svojí krásou. A tak se teď trošinku pochlubím naší prostou venkovskou zahradou, svými vyfocenými výpěstky.
Ještě trochu Květomluvy:
Slunečnice - prozářila jsi můj život, jsi sluníčko
Hortenzie - snadno jsi zapomněla
Levandule - tvá láska není stálá
Rozmarýn - chci být jen tvou
Muškát - jsme šťasten, když jsi se mnou
Karafiát - poděkování, touha
Kopretina - jsi krásná
Orchidej - smyslnost
Růže - láska
Bazalka - měli bychom se lépe poznat
Fuchsie - byl bych šťastný, kdybys mě mohla milovat
Břešťál - naše láska nepomine
Aksamitník - mé srdce nezná falše ... atd.