Jak jsem začala  malovat kamínky
Foto: autorka

Jak jsem začala malovat kamínky

29. 7. 2020

Kreslit a malovat jsme nikdy moc neuměla. Když jsem se narodila a sudičky mi u kolébky rozdávaly do vínku vlastnosti a dovednosti, tak na hudebním a výtvarném nadání hodně šetřily. Od dětství jsem toužila stát se učitelkou v mateřské školce. Talentové zkoušky jsem ale neudělala. Tak to mělo být, vychovala jsem tři svoje děti a teď pomáhám s výchovou vnoučat. 

Když jsem na íčku viděla, jak některá děvčata krásně malují kamínky, třeba Helenka Červenka nebo Anička Potůčková, začala jsem pátrat, co se za tím skrývá. Dopátrala jsem se, že na facebooku existuje skupina "Kamínky", která sdružuje stejně postižené jedince, takové, kteří malují obrázky na různé kamínky a ty potom trousí po naší krásné přírodě. Jiní je nacházejí a mají z toho radost. Nálezy vyfotografují, umístí na výše uvedenou stránku a doplní poštovním směrovacím číslem. Podle PSČ může každý dohledat, jestli už se jeho kamínek našel. 

Letos koncem června jsme odjížděli na dovolenou na Šumavu, kousek od Lipenské přehrady k rybníku Olšina. Do batohu jsem přibalila taky 25 kousků malovaných kamínků. Při jejich tvorbě mi asistovali moji tři vnukové. Musím se pochválit, když jsem začala s touto tvorbou, dokázala jsem namalovat jen kočku a domeček. Teď už jsem se hodně zlepšila. Je třeba zapojit fantazii a obrázek přizpůsobit tvaru kamínku. Kreslím akrylovými barvami na předem ve vodě odmaštěné kamínky. Hotové dílo se ještě přetře bezbarvým dispersním lakem. Na zadní stranu kamínku se připíše znak facebooku, PSČ a iniciály autora. 

Na Šumavě, při cestě tam i zpět, jsem se s  těžkým srdcem pomalu zbavovala svých "uměleckých" kousků. 

První můj nález cizího kamínku byl na medvědí stezce + ještě další dva, potom jsem jeden našla u vlakové zastávky v Hodňově, a ten nejkrásnější u kostela ve Slavonicích. Ten poslední - to je hotové umělelcké dílo. Je až z Kralup nad Vltavou a už má své čestné místo u našeho malého rybníčku. 

Ten z Hodňova (se srdíčky) mě taky moc potěšil, je až z Děčína. K tomuto městu mám vřelý vztah, bydlí tam naše dcera s rodinou. Na místo jeho nálezu jsem položila svoji slepičku a autorka srdíčkového kamínku, když se šla podívat, jestli už její kamínek má nového majitele, tak ji našla.  Jiní turisté mají zase moje domečky, kytičky, jing jangy a ježečky. 

Už mám nachystanou novou hromádku čistých kamínků na další tvorbu. Od příštího týdne budeme hlídat všechny vnuky a cestovat s nimi po zajímavých místech. Malované kamínky nám naše cestování obohatí o nové zážitky. 

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.2 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.

AKTUÁLNÍ ANKETA