Další velkou pandémií od počátku světa byl: MOR
Nejrozšířenější byly tyto tři druhy: 1.Bubonický, 2. Plicní, 3. Septikemický.
1. Bubonický - dýmějový a žlázový – byl nejběžnějším druhem moru
Původně byl chorobou hlodavců. Když nemohl hmyz přenášející tuto nemoc nalézt živé krysy, či potkany, štípal lidi, poté se infekce dostala do krevního oběhu a prošla filtrem nejbližší lymfatické uzliny, což vedlo ke zduření v oblasti šíje, podpaží a slabin - proto bubonický - slabina.
Příznakem byly horečka, bolesti hlavy a slabost. Zabíjel velmi rychle, byly to dvě třetiny infikovaných lidí.
První dýmějový mor byl zaznamenán v Římské říši. Šířil se dále a v roce 540 n.l. zabil denně 10 tis. lidí např. v Konstantinopoli. Zběsile pokračoval do Středomoří, kde devastoval obyvatele, a poté dvě století řádil v Evropě. Dalším cyklem nemoci byla epidemie, která nesla název “černá smrt“, přibližně v roce 1300 se šířila Asií. Přesunula se do Evropy, kde si vyžádala asi 20 mil.obyvatel. Tato pandemie řádila až do roku 1800.
2. Plicní mor, je to kapénková nemoc a přenášel se dýcháním z člověka na člověka. Projevoval se vysokými horečkami a silným zápalem plic. Byl téměř 100 % smrtelný.
3. Septikemický, byl nebezpečnější než dýmějový. Při něm pronikaly bakterie do krve a nemoc se projevovala krvácením pod kůží, nebo z úst, nosu nebo konečníku, nemocný měl černou kůží, zejména na nose, prstech a nohou, prvními příznaky, bolest břicha, průjem, zvracení a šoky.
K urychlení šíření a přenosu pandémie napomáhaly války, obchodní styky a zabírání nových území.
V současné době se mor léčí antibiotiky, neléčený pacient umírá, i když nutno dodat, že i přes možnost léčby je úmrtnost i dnes vysoká.