O xenofobii s úsměvem XIV: Němci
Ilustrační foto: pixabay.com

O xenofobii s úsměvem XIV: Němci

19. 7. 2020

Smysl pro humor

Němci berou humor velice vážně. To není vtip. … Humor Němcům pomáhá smířit se s životními zvraty a těžkostmi. Většina z nich dobře ví, že i nejlépe vypracované plány se pravděpodobně změní v trosky. To vše je vcelku přirozené, protože když se Němec připraví na příští ráno nebo na cestu a ono se to všechno pokazí, postaví se svému zklamání statečně, s ironickým vtipem a také s tichou satisfakcí nad tím, že chápe, jak tento starý zlý svět funguje.

Německý humor se těžko překládá. Většina německých vtipů přeložených do jiného jazyka není o nic vtipnější než pokladní stvrzenka. … Ironie není Němcům vlastní, proto ji snadno mohou pokládat za sarkasmus a zesměšňování. … Němci rádi pomohou pochopit vtip tím, že vám ho detailně vysvětlí.

Kultura

Německá kultura je povětšinou seriózní a mohutná. … Němci očekávají od Kultur und Kunst (kultury a umění) hodnotu – a hodnota znamená velký objem.

Muž, … který v německé kultuře ční jako maják, je Goethe. Téměř bez cizí pomoci dal Německu literaturu, na kterou lze být pyšný a kterou je možné srovnat s čímkoliv, co mohou jiné národy nabídnout. Povznesl Němce mezi nejlepší tam nahoře, kde vždy toužili být. Dokázal obsáhnout celou německou Seele (duši), a proto je milován, obdivován a provždy uchováván v srdcích. … Goethe je německou obdobou Shakespeara a Shakespeare je jakýsi čestný Němec … „Sein oder nicht sein“ (být, či nebýt) se ozývá v mnoha hledištích, přičemž mnozí Němci Shakespeara pokládají za Němce, který jednoduše žil na špatném místě.

Obecně nazíráno se nedoporučuje německou literaturu navštěvovat s tím, že hledáte šťastný konec. Nenajdete ho. Šťastné konce nejsou seelenhaft neboli oduševnělé a zcela jistě ne vážné. Německé umění je sebepozorující, dumající, samo sebou posedlé: jedním slovem německé.

Němci milují filozofii stejně jako literaturu. Dichter und Denker zní fráze, která znamená „básníci a myslitelé“; obě postavy jsou kulturními hrdiny. Mezi filozofy, které lze citovat, jsou Fichte, Hegel, Kant, Leibnitz, Nietsche a Schopenhauer – těžké kalibry, vedle nichž mohou být francouzští nebo angličtí filozofové počastováni pouze pohrdavým posměškem.

Jazyk a myšlení

Němci mají hluboko v srdci zakořeněné přesvědčení, že žádný cizinec nedokáže mluvit německy pořádně (ve skutečnosti si myslí, že pouze lidé z jejich regionu mluví dobrou němčinou. Pro Berlíňana není nic barbarštějšího než bavorská verze jazyka a Bavoři s tím srdečně souhlasí – ovšem v opačném slova smyslu).

Němčina je pozoruhodně pružná řeč, v níž je hračka tvořit nová slova. Jednoduše vezmete dvě, tři nebo jakékoli množství již existujících slov a slepíte je všechnadojednéhromadyjakojeprávětato. Nejenže se vytvoří hezké a naprosto srozumitelné nové slovo, ale dost možná to vysvětluje, proč je německá psychika tak strašně komplikovaná. Když například v parku zaznamenáte ceduli s výstrahou Astbruchgefahr, nacházíte se v okruhu „větví-odpadajících-nebezpečí“.

Opakem tohoto slovotvorného procesu je vzít řetězec slov, zbavit ho nepotřebných kousků a zbytek slepit dohromady. Je to oblíbený způsob, jak se vypořádat se jmény vládních oddělení a podobně. Například slovo Stasi vzniklo ze Staatssicherheitsdienst (Státní bezpečností služba NDR).

Stránka potištěná německým textem je na první pohled alarmující. Slova jsou tak dlouhá! Novinový článek může obsahovat všehovšudy jedinou větu o pouhých čtyřech nebo pěti slovech a přitom zabere dva sloupky. Totéž platí o větách a odstavcích. Stačí se podívat na nějakou knížku od Thomase Manna – tisíc stran rozdělených do půltuctu odstavců.

Nepřekvapí, že vynalézavý německý jazyk dal vzniknout mnoha myšlenkám a koncepcím obsaženým v jediném slově, čehož jiné jazyky nedosáhnou. Například:

Schadenfreude – specifický typ radosti ze škody; emoce projevující se vzedmutím uspokojení poté, co se dozvíte o neštěstí druhého. Jiné jazyky se upejpavě brání vytvořit pro tak nízký pocit razantní a jednoznačný novotvar, takže používají to německé.

Weltschmerz – je mrazivá únorová noc, ústřední topení nefunguje, vašemu oblíbenému týmu hrozí sestup v tabulce, před několika hodinami jste dostali výpověď ze zaměstnání a když jste přišli domů, zjistili jste, že váš pes pozvracel gauč. Pocit, který se vás zmocní, je přesně to, čemu se říká Weltschmerz.

Zeitgeist – nic menšího než duch doby a zároveň signál k nekonečnému vzdychání a vzhledu unavenému světem. Neocenitelné slovo, kdykoliv se diskuse stočí na německou kinematografii nebo hudbu od Stockhausena.

 

Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována. Autoři jsou Němci.

Literatura: Zeidenitz, S., Barkow, B.: Xenofobní průvodce. Němci. Praha, Nakladatelství XYZ, 2009.

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.

AKTUÁLNÍ ANKETA