Cesta k ní vede oborou Židlov, která byla založena na místech, kde dříve cvičily střelbu sovětské tanky. V oboře dnes žijí jeleni, mufloni a dokonce stádo zubrů evropských. Aby zvířata z obory neupláchla, jsou vstupy opatřeny speciálními rošty, po kterých kopytníci nedokážou přejít. Zubři jsou naštěstí plaší a drží se převážně v klidové zóně stranou cest a cyklostezek, které oborou procházejí. I tak je třeba zachovávat obezřetnost a držet se jen na vyznačených cestách. My jsme naštěstí k mé velké úlevě žádného zubra nepotkali. Vzhledem k počasí tu nebyli kromě několika dřevorubců ani turisté či cyklisti.
Cesta nás vedla převážně borovým lesem místy s příměsí bříz a dalších listnáčů až ke skalám, na jejichž vrcholu se kdysi nacházel hrad Zbyny. Zanikl však již ve středověku stejně jako stejnojmenná ves pod ním. Připomínají ho jen téměř neznatelné stopy na půdním reliéfu. Divokým údolím jsme pak došli až k nedaleké poustevně. Tvoří ji čtyři světničky vytesané do pískovcové skalní stěny. Místnůstky mají malá okénka. Obyvatelé si tu mohli dokonce zatopit v krbu, ze kterého kouř odcházel průduchem vytesaným ve skále. Zachovalo se i kamenné schodiště do komůrky v patře. Poustevnu založil ke konci 18. století hrabě Adam Hartig. Zachovalo se i jméno jednoho z poustevníků. Bývalý myslivec Jodocus tu žil zřejmě v letech 1760 až 1777. V roce 1781 byly poustevny rušeny a zanikla i tato.
Přikládám fotky, které jsem pořídila chvílemi i v mírném deštíku, abych vám toto zajímavé místo více přiblížila. Hodila by se i fotka zubra, ale taková hrdinka ani stopařka nejsem :-).
Bližší informace jsem čerpala z Wikipedie a portálu Hrady.cz.
