Každý den chodím ráno s fenkou na procházku kolem naší klidné říčky Litavky. Je to taková klidně plynoucí voda, která pohladí po duši.
Když je ale po vydatném dešti a voda se vylije ze břehu, tak se valí a bere vše, co jí přijde do cesty. Rozlévá se po louce, zaplavuje obydlí a nezadržitelné se valí bez koryta dál a rychleji. To je potom procházka nemožná a člověk žasne, co dokáže velká neudržitelná voda způsobit.
Je pravda, že voda velmi rychle po deštích ustupuje a nechává za sebou jen rozměklou a zaneřáděnou půdu. Vše se časem dá do normálu a člověk zase toužebně kouká na tekoucí a klidnou vodu, která se jen tak pomalu plouží korytem a nikomu už neškodí. Příroda je kouzelná, ale také dává nám lidem vědět, že se máme snažit přírodu neničit, ale citlivě pomáhat tak, aby bylo co nejméně záplav a málo škod.
