Plodová voda mojí maminky byla životadárná pro můj život. Když odtekla, přišla jsem na světlo Boží. A jsem tu už hezkou řádku let i díky vodě. Díky vodě, kterou pijeme, ve které se koupáme, kterou zaléváme květiny, kterou napájíme naše domácí miláčky. Zejména zvířecí, ti člověčí vodu k pití berou trochu s rezervou.
A jako každým rokem i letos jsem se vypravila v doprovodu přítele i psa již snad po sté do kempu u Nepomuku. Je nám tam hezky, voda, les, hezké vyjížďky po krajině. Sbaleno a jelo se. První zastávka na zámku Kozel, kde v zámecké kavárně jsme si dali kávu, prošli jsme se kolem chovného rybníka, kde lze krmit kapry z ruky. A pokračovali dál.
Vybalili jsme věci, počasí krásné, voda nás magicky přitahovala (mě a Mysty). Na břehu rybáři, na pláži výskajicí děti, v hospůdce jídlo s chlazeným pivkem, prostě léto, jak má být. Jenže k večeru se zatáhlo, zabouřilo a již třetí den prší.Ochladilo se a vody už je příliš. Snad nás ještě sluníčko potěší.
Ještě jednu vodu nemohu opomenout . A tou je voda vyvěrající ze země, tzv. Kloubovka. Prý léčí nemocné klouby. Káva z ní uvařená je skvělá a také si několik lahví odvezu domú. Tento pramen se nachází u obce Kotouň.
Voda, voda, voděnka, je nesmírně cenná, važme si jí, bez ní bychom nemohli existovat.
