V předcházejícím příběhu se Marta s Petrem vrátili z dovolené v Tatrách. A na Martu čekal v její pracovní poště hodně pikantní mail s mnoha lechtivými a nechutnými fotografiemi. Stačilo jí to, co zahlédla na první pohled. Bohužel hlavní postavou na fotkách byl její přítel Petr. Šokovalo ji to. Zavřela poštu a rozbrečela se.
Seděla u pracovního stolu, po tváři jí stékaly slzy a popotahovala, protože se jí chtělo smrkat. Jako malá utrápená holka. A bylo jí dost jedno, že by ji v tomto stavu mohl někdo za zaměstnanců firmy navštívit v kanceláři s tím, že potřebuje něco řešit. To se naštěstí nestalo. Až když se trochu zklidnila, zazvonil jí mobil. Byl to Petr, volal z garáží firmy a chtěl s ní probrat poruchu jejich nejvýkonnějšího čistícího stroje. Snažila se zklidnit a moc nemluvit, ale Petr si všiml jejího rozechvělého hlasu a vytušil, že se něco děje. Rozhodl se, že se za ní zastaví v kaceláři, i když původně mířil do údržby.
I Marta tušila, že Petr přijde. Rychle si znovu opláchla obličej a otevřela dokořán okno, aby se pořádně nadechla. Proč se tohle děje právě jí? Co komu udělala? To nemůže být aspoň chvíli v životě šťastná? Rozhodla se, že Petrovi mail ukáže, a když přišel, udělala to. Zíral chvíli na fotografie v mailu a pak se rozesmál. Marta to nechápala. Skoro se na něj zlobila. Jak se tomu může smát?
"Tak kvůli těmhle fotkám tu roníš slzy?" zeptal se a podíval se znovu na ni.
Marta rozpačitě přikývla. Netušila, co je špatně.
"A podívala ses na ty fotky pořádně?" zeptal se Petr zkoumavě. Jeho dotaz zůstal bez odpovědi, a tak pokračoval. "Jsou to dost nepovedené fotomontáže mé hlavy na cizí tělo, nebo možná i na více různých těl. Pojď se podívat! " řekl vesele a lákal Martu k počítači. Skutečně. Po zvětšení fotografie bylo dobře vidět, jak jsou fotky neuměle upravované. Martě spadl kámen ze srdce, oddechla si. Proč ji to nenapadlo hned?
"A kdyby ses podívala na detaily, musela by sis všimnout, že tohle tetování na noze já nemám. A taky tohle nejsou mé ruce. Ty na fotce jsou velké a úplně jiné než ty moje. A další části těla radši probereme jindy a jinde." zkusil Petr dokonce zažertovat.
"Stejně to není k smíchu. Kdo a proč si dá takovou práci, aby mi tohle poslal? " odporovala Marta.
"To je docela průhledné, musela to být Linda. Když jsem naposledy odmítl její nabídku, byla dost vzteklá. Ona nesnáší neúspěch. A když se jí nedaří, tak prostě kope kolem sebe. Tu fotomontáž mohla udělat i sama, trochu to s fotkami umí, ale není trpělivá, takže její dílo není precizní." vysvětloval Martě Petr.
"Ale proč to poslala mně? Ona o nás ví?" nechápala Marta její pohnutky.
"Prostě to ber jako zoufalou snahu mě jakkoliv v tvých očích očernit. I jen jako zaměstnance. Co kdybys mě náhodou na základě takového mailu propustila? Pak by přispěchala jako na koni."
Martě se ulevilo a trochu se i usmála.
"Ale připrav se, že to může pokračovat. Je to jen znamení, že Linda svou snahu ještě nevzdává. Tuhle mailovou adresu ti zablokuju, z ní ti už maily chodit nebudou. Ale Linda může použít jakoukoliv jinou adresu. Buď ve střehu a dávej pozor na cokoliv, co se vymkne normálu. A to nejen v mailech, ale všude."
Martě se sice ulevilo, ale jakýsi příznak pachuti stále pociťovala. Umínila si, že se při nejbližší příležitosti znovu zkusí zeptat Petra na vztahy v jeho předcházejícím zaměstnání, aby to pochopila. Ale když se k večeru sešli doma, měla myšlenky úplně jinde. Zavolala jí dcera, že o víkendu nedorazí, protože jednoho člena rodiny za druhým kosí jakási střevní chřipka. Startuje průjmem a vysokou horečkou a trvá několik dní. Toník to už má za sebou a teď jí pomáhá s Emou a s Aničkou. A Lada jí také popřála rovnou k narozeninám, které bude mít pozítří.
Petr pozval Martu na její narozeniny na večeři do restaurace. Do té, kde jí poprvé došlo, že Petr může být v jejím životě něco víc, než jen její zaměstnanec. Třeba to tehdy cítil stejně, když si teď na tohle místo vzpomněl, pomyslela si. Potřebovala sama sebe ujistit, že jsou věci v pořádku. Dostala od něj kytici krásných rudých růží, i večeře v příjemném prostředí byla fantastická. Když se večer vrátili domů lehce opojeni bílým vínem, zbýval už jen krůček k pěknému partnerskému sexu. Místo toho však usnuli pozdě v noci, hodně rozmrzelí a každý na své straně postele. Marta jindy v sexuálních hrátkách tak vynalézavá a aktivní, byla sama překvapená svou nechutí k jakýmkoliv intimnostem. Snažila se vymluvit na únavu a alkohol, ale ve skutečnosti jí před očima tančily nechutné fotky z pondělního mailu.
V sobotu odpoledne se na chatě stavil Libor, Martin brácha, i Lenka se Sofií, aby Martě popřáli k narozeninám. To už byla domluvená rodinná oslava, na které ale chyběla Martina dcera Lada s rodinou. Byl krásný, teplý letní den, který strávili hlavně koupáním v nejbližším písníku. Sofie se statečně pod dohledem dědečka učila plavat, brácha si po každém plaveckém výkonu dal jedno pivo, a Marta si zaplavala s Lenkou dvakrát na ostrůvek a zpátky. Grilovali až v podvečer, když se vrátili od vody. A všem náramně chutnalo jak maso, tak grilovaná zelenina s Martinými speciálními dresinky. Když už Martin bratr unaveně pospával, překvapil Libor. Marta si už přes den všimla, že není tak zasmušilý, ale neměla příležitost ani čas si s ním popovídat. Konečně se mu podařilo sehnat pořádnou práci. Jeho kamarád Martin, se kterým se znal z dětství z oddílu orientačního běhu, mu nabídl u nich v softwarové firmě místo konzultanta. Prošel úspěšně výběrovým řízením a už tam pracuje druhý měsíc. Samozřejmě se toho musí ještě hodně naučit, je to něco docela jiného než studoval. Ale zatím mu to jde a práce ho baví. A pokud tam vydrží, tak by si chtěl najít nějaké vlastní bydlení. Vlastně už ho shánět začal, protože je mu jasné, že Marta s Petrem nemůžou být přes zimu na chatě. A on by tady přes zimu také na chatě být nechtěl. A vůbec se cítí trapně, že zabírá celý byt. Jen jednu věc Libor zatím před maminkou utajil, svou novou dívku Markétu. Poznal ji při hledání nového bydlení, když mu ukazovala volné byty.
Do rozhovoru přispěla i Lenka, naštěstí i ona s pozitivní zprávou. Žuka prý poslala k vodě, protože ho v práci nachytala s jednou mladou sestřičkou. S úsměvem to zhodnotila tak, že to jednou přijít muselo, protože už ji stejně nebavil. Stejně se k ní chodil hlavně nadlábnout, a pak se jen poflakoval po domě s rukama za zády. Nepomohl opravdu s ničím. Konečně. Marta s Petrem si mohli oddechnout, slušně řečeno Jonase opravdu nemuseli. Bude to úleva, když se už nebude potulovat po domě. A Lenka by si zasloužila najít někoho lepšího. Libor, i když nedal nic najevo, Lenčinu informaci pečlivě zaznamenal. Hned zítra zavolá svému kolegovi Martinovi, že je Lenka zase volná. Věděl, že se Martinovi Lenka líbí a vyhledává setkání s ní při jakékoliv příležitosti. Teď určitě bude u ní mít větší šanci než dřív.
Marta si oddechla, když pozdě večer všichni odjeli. Byla ráda, že má náročný den za sebou. Předpokládala, že padne únavou do postele jako vždycky, ale do půlnoci zbývala půlhodinka a ona stále nespala. Převalovala se v posteli z boku na bok. Hledala přijatelnou polohu, ale nenacházela. Vnímala pravidelný dech Petra, který ležel vedle ní a klidně spal. Ještě, že mu její vyhýbání se sexu zatím nevadí. Nebo to aspoň tak vypadá. Ale vadí to jí, je to něco, co ještě u sebe nezažila. Je možné, že ji mohlo takhle rozhodit pár nechutných fotografií? Neviděla přece něco takového poprvé! Nebo se stydí, že na chvíli uvěřila, že by to mohl být Petr? Nebo je za tím ještě něco jiného? Zacyklila se spousta otázek, na které neznala odpovědi. Ale půlnoční odbíjení hodin naštěstí už neslyšela. Únava ji konečně přemohla.
Jak odhadoval Petr, nechutné maily skutečně pokračovaly. Přesněji řečeno přišly ještě další tři, každý z jiné mailové adresy. Všechny si byly podobné jako vejce vejci. Marta se chovala podle Petrových pokynů, zablokovala mailovou adresu odesílatele a vlastní mail smazala. Poslední z těch nechutných mailů už ji ani nerozhodil. Doufala, že je to jen hra na to, kdo déle vydrží.
Když se objednávala na preventivní prohlídku na gynekologii, někde na vedlejší myšlenkové koleji se objevil nápad, že by se mohla zeptat i na svůj aktuální problém. Třeba se jí někam zatoulaly hormony. Ale nedovedla odhadnout, zda k tomu bude mít odvahu. Kontrola však dopadla trochu jinak, než předpokládala. Místo toho aby jí lékař potvrdil, že je vše v pořádku, doporučil jí odstranění dělohy kvůli myomům. Prý čím dřív, tím lépe. Tak ji to šokovalo, že se nezmohla skoro na slovo. Sotva stačila vnímat, co jí gynekolog vysvětloval. Prý banální laparoskopický zákrok. U žen v jejím věku dost častý. Minimální komplikace. Je žena bez dělohy ještě vůbec žena? To bylo první, co ji napadlo. Nedokázala říct ani ano, ani ne, vzala si čas na rozmyšlenou.
Z ordinace odešla pořádně rozhozená. Nebylo by dobré teď hned sednout do auta a řídit. Radši se posadila na lavičku v blízkém parku. V duchu si rekapitulovala, co se dozvěděla. Teprve teď ji napadalo mnoho věcí, na které se měla zeptat. Mnoho pochybností, které ani nedokázala vyslovit. Jasně, něco si zkusí najít na internetu. Ale věděla, že tam musí být velmi opatrná a používat jen ověřené zdroje, jinak by se mohla vyděsit spoustou hororových případů uváděných v diskusích. Určitě by to potřebovala probrat s někým blízkým. Jako první ji napadla dcera. Proč bydlí tak daleko? A zrovna teď by nebylo dobré ji zatěžovat další starostí. Marta žádné kamarádky bohužel nemá. Zbývá tedy Petrova dcera Lenka. Jako lékařka by jí mohla určitě říct nejvíc. Ale Petrovi to zatím říkat nebude, ostatně nedovedla si představit, jak by mu to řekla. Na špatné zprávy je času dost.
Pár osobních poznámek na závěr: Kdosi se mě ptal, kolik příběhů Marty jsem už napsala. Nevěděla jsem, tak jsem si to spočítala na svém profilu. O Martě jsem začala psát loni v květnu, to vycházely Martiny příběhy ještě pod společným názvem "Pocity". Loni jich bylo 21. Od ledna letošního roku dostaly příběhy již její jméno "Marta" a s tím dnešním příspěvkem jich je 22.