Bůra za hlas v urně? Moji přízeň si naši populisté nekoupí
Ilustrační foto: pixabay.com

Bůra za hlas v urně? Moji přízeň si naši populisté nekoupí

10. 9. 2020

Vždy se těším na volby, protože vím, že zase něco dostanu. Jsem totž důchodce. A o ty je před volbami zájem. Většinou se rozdávalo před volbami do parlamentu. Na politické scéně pravděpodobně přituhuje, když nyní přichází seniorské potěšení i před volbami krajskými.

Zemi, a nejen tu českou, čím dále více ovládají populisté. Tedy ti, co si nevidí do huby a slibují hory doly. To se tak populisté sejdou na brainstormingu se svými dobře zaplacenými markeťáky, píáristy a jinými zdatnými manipulátory. Udělají analýzu nálad ve společnosti - semelou komentáře na sociálních sítích s průzkumy veřejného mínění a všemožnými anketami, z čehož vznikne voňavý zob pro ptáčky Voliče z čeledi krátkozrací. A ještě jim k tomu pěkně zazpívají...

Na samý vrchol populismu v Česku vystoupali Andrej Babiš s Janem Hamáčkem, což se ukázalo hlavně během koronavirové krize. Své roušky museli po svých projevech mnohokrát ždímat. Tolik v ních bylo naprskáno slibů, nepravd a nesmyslů. Po první vlně čínského viru si mohli oba oddychnout. Česká čísla o počtu nakažených i zemřelých měla o dvě až tři nuly méně než v nejpostiženějších zemích. Při současné druhé vlně (jde-li vůbec o nějakou vlnu) to už vypadá hůř. Zavírat seniory doma už si pan Hubený se slovenským jazykem na vestě a pan Tlustý s červeným svetrem dovolit nemohou. Babičky a dědečkové přece musí dobelhat k urnám (zatím volebním). A tak nám jen ústa překryjí rouškou a kapsy naplní hned pěti litry poctivých českých peněz.

Důchodci provolávají sláva, populisté se pod rouškou smějí. Zase budou čtyři roky u vesla. A je jim úplně jedno, že česká ekonomika pluje proti proudu, že těch patnáct rozdaných miliard bude v příštím rozpočtu chybět, že nasekané dluhy budou muset splácet další generace. 

Kdyby šlo vládě o skutečnou pomoc lidem, rozdělila by ty pětitisícovky tam, kde jsou nejvíce potřeba - seniorům ve finanční nouzi, mladým rodinám s nízkými příjmy, lidem, kteří pečují o své nemocné příbuzné a nemohou chodit do práce...

Mezi penzisty jsou desetitiíce lidí milionáři. Ti by se bez toho bůra obešli. Obejdu se bez nich i já, ačkoli nejsem rentiér, ale důchod mi stačí na úhradu bydlení a toho mála, co projím a propiji. A tak to své "všimné" daruji sousedce se třemi dětmi, z nichž jedno je postižené, žijící v nuzném dva plus jedna bez manžela, který raději než alimenty platí v hospodě rundy svým kumpánům.

Můj hlas si naši populisté prostě nekoupí.

Můj příběh
Hodnocení:
(4.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.