Letos bylo všechno jinak. Koronavirus se stal strašákem i pro otrlejší povahy. Mnozí by rádi vycestovali, ale nesměli. A cizinci nemohli zase k nám.
O to víc jsem zatoužila po návratu na známá místa v Praze, abych porovnala, co se změnilo od mých prvních, ještě dětských návštěv stověžaté matičky. Přizvala jsem sestru, abychom společně zavzpomínaly na nezapomenutelné výlety s rodiči. Pražané i jiní mi snad prominou, že sem zařazuji tak známou Petřínskou rozhlednu.
Nahoru do Petřínských sadů jsme vyjely lanovkou ze stanice Újezd. Tehdy před šedesáti lety byla sice jiná, ale nyní jsem si v ní připadala stejně šťastná jako dítě. A představte si takové milé překvapení. Jely jsme totiž levněji, než kdysi dávno. Osoby 65+ jezdí zcela zdarma (je to v rámci Pražské integrované dopravy). Na samotnou rozhlednu však již můžete se zakoupenou vstupenkou za snížené vstupné 80 Kč pro osoby nad 65 let, jinak 150 Kč. Kdo na to má síly, aby vyšlapal 299 schodů nahoru, tak to jistě stojí za to uvolnit z peněženky nějaký ten peníz. Pro méně pohyblivé osoby nebo nad 65 let slouží také výtah za příplatek 30 Kč, osoby ZTP mají výtah zdarma.
Slunečné počasí přímo vybízelo k tomu, abychom v lokalitě Petřínských sadů „prošmejdily“ co nejvíc zajímavostí.
Kostel sv. Vavřince, Křížová cesta se 14 zastaveními, nově opravené kaple Kalvárie. Na to si z minulosti vůbec nepamatuji. Zato na Zrcadlové bludiště jsme si obě vzpomněly moc dobře! Došly jsme také přes Růžovou zahradu ke Štefánikově hvězdárně, pak na vyhlídku nad Květnicí. Ta záplava kvetoucích skvostů byla fascinující. Nedalo nám to a musely jsme sejít pootevřenou brankou dolů, blíže k té kráse. Také jsme se dotkly Hladové zdi a já si vzpomněla, jak nám kdysi dávno taťka vyprávěl, proč a jak vznikala.
Výhledy na Prahu se nám moc líbily a za svoje sportovní výkony jsme se na závěr odměnily sice dražší, ale zato výbornou kávou na terase restaurace Nebozízek. Venku panovala pohoda, kterou žádný koronavirus naštěstí nenarušil. Pak už jen serpentinami parkem dolů k pomníku Karla Hynka Máchy. Na tomto výletě jsme byly totiž v květnu. To se obzvlášť hodilo pozastavit se a zamyslet nad smutným osudem mladého básníka - slavného autora sbírky Máj.
Někdy příště zase napíši o dalších pražských toulkách, pokud to tedy bude někoho zajímat. V zásobě mám i řadu dalších, letos absolvovaných krátkých výletů po Česku.
Šlapejme dál s projektem „Do stovky".
