Jmenuji se Albert   VII.
Foto: autorka

Jmenuji se Albert VII.

25. 9. 2020

Vážení íčkaři, milí přátelé,

byl jsem vyzván naší babi, abych zase něco napsal na Váš portál, prý paní Zuzka se zmínila, tak ji srdečně zdravím, ale i Vás všechny ostatní, kteří mi fandíte. To víte, jsem jen pes, a to pes pořád dost zlobivý, a tak budu na sebe spíše žalovat, než se chlubit svými dalšími kousky.

Naposledy jsem psal v počátku pandemie, teď je situace podobná, takže bych asi tu koronavirovou krizi radši vynechal, a zmíním se o naší rodině, protože věřte nevěřte, pořád se tu něco děje, ale na mě moc času páníčkové nemají, tím nechci říct, že by mě nějak zanedbávali, ale jsem pořád ve výkonu trestu, protože se neumím chovat, a to je teda pravda, jsem pes divoký, ale mám svou rodinu nade vše rád. Kluci začali chodit do školy, nikdo ale neví, co bude dál. Starší Honzík začal další semestr teď v pondělí, a od včera už je doma, univerzita vyhlásila distanční výuku. A Ríša zatím chodí, ale i jemu by se líbilo být doma, když minule zavřeli školy, jemu to vyhovovalo, zvládal učení na dálku, ale i jiné povinnosti.  Ale každý to vidí jinak, já říkám lidé zlatí, hlavně to zdravíčko.

A ještě ke mně, zase jsem dost zlobil, jak jsem předeslal, ale mým největším proviněním bylo, že jsem pokousal tetu Janu, kterou mám moc rád. Ona je velká pejskařka, kdykoliv sem přijde, tak se jde se mnou pomazlit. Tak jsme měli čumáčky u sebe, ona mě hladila, a já najednou po ní vyjel a pokousal jsem jí ruku, a to pořádně. Ještě, že jsem byl na vodítku, jinak nevím, co by bylo dál. Jenže nikdo nechápe, co mě to popadlo, ani já to asi nevím, nebo se k tomu nepřiznám. Trochu se tu kalkuluje s tím, že mě mohlo něco štípnout, třeba vosa, ale to už je teď jedno, teta se mnou nemluví, a celá naše rodina mi to připomíná. Taky jsem zakousl tři slepice, ale to nebyla moje vina, to mi věřte, ony ty slepice slepičí přelétly na můj pozemek, jsem přece lovec, ne? Ale za to trestaný nejsem. Když jsem mimo svůj výběh, tak jsem někde přivázaný na dlouhém vodítku a zpytuji své svědomí. Pravdou je, že skoro každý den mě někdo vezme na procházku, nejradší chodím s Klárkou, to je holka našeho Honzíka, tu mám moc rád. Taky s páníčkem a klukama je to prima, to skáču jako kozlík, když vidím, že se půjde na procházku.Já už jsem prostě takovej.

Babi a děda tu bývají se mnou odpoledne, když je venku hezky, moc se s nimi nebavím, ale mám je rád. Babi si hraje s kytičkami a taky pořád pere, což nechápu, ale ony to asi ženský tak mají. Děda zase trénuje ty své taneční kroky, ale má i mé uznání, je to velký bojovník, i když taky babi se s ním někdy zlobí. Babi se o něj bojí, tak ho peskuje. Jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš. A to asi bude pravda. Taky tu byla párkrát malá Emma, ta mě má taky ráda, ale i já ji, jenže teď ke mně nemůže, když jsem provedl její babičce takovou věc. Jo, to si jeden pes nadělá problémů, babi někdy říká, že jsem tak zlobivý po dědovi, ale to asi není možné, že? 

Tak to je asi vše, co jsem Vám chtěl sdělit, mějte se všichni prima, přeji hlavně hodně zdravíčka a pohody s Vašimi domácímí mazlíčky, ať už jsou to zvířátka nebo lidičky.

Zdraví Váš Albert (jejich Albík)  Haf !

Můj příběh
Hodnocení:
(5.2 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.