Nejvíce utrácejí za léky a různé potravinové doplňky mladé rodiny s dětmi. Ze sledování plateb kartami vyplývá, že ve srovnání s nimi lidé označování jako senioři utrácejí v oblasti zdravotnictví méně. Senioři jsou podstatnou součástí klientů zážitkového portálu Slevomat, v průměru tam utráceli více než lidé jiných věkových kategorií. Pozor, neznamená to, že jde o škudlily, kteří hledají o dvě koruny levnější krabici mléka, ale naopak o lidi, kteří si chtějí užívat život. Kupují tam zážitky, pobyty a umějí se v nabídce orientovat tak, aby vybrali co možno nejlepší kvalitu za přijatelnou cenu. Tyto údaje vyplývají z šetření zveřejněných autory projektu Česko v datech a jsou velmi pěkný případem toho, že mnohé, co se o lidech vyššího věku obecně tvrdí, není pravda.
Pokud bychom přistoupili na to, že se od určitého věku lidé nazývají seniory, což budeme muset, protože jinak statistická data vytvářet nejde, dojdeme k jasnému závěru, že další s častých mýtů o seniorech padají.
Jednou z ukázek jsou údaje týkající se plateb přes internet.
„Zavezl bys mě, prosím, do nákupního centra, jak tam mají tu velkou výdejnu e-shopu?“ telefonovala nedávno pětasedmdesátiletá Alena svému vnukovi.
„Co ty ty s tím má společného, babi?“
„Objednala jsem si tam toustovač.“
„Jako že si ho chceš koupit, vybrat?“
„Ne, vybrala jsem ho přes internet, potřebuju ho tam jít vyzvednout. Nebo mi pro něj zajedeš sám? Jestli ano, přepošlu ti kód k vyzvednutí.“
„Babi, ty mě překvapuješ? Ty umíš nakupovat přes internet?“
„Co se divíš? Se sousedkou takhle vybíráme běžně, ona je v tom lepší než já, tak to děláme vždy spolu.“
Pokud se někteří vnoučata diví, je vidět, že jsou pod větším či menším vlivem ageismu, jehož jedním z projevů je pocit, že když je člověk starý, má s moderními technologiemi problém. Jistě, některé lidi počítače nebaví, nechtějí se s nimi učit pracovat nebo jim to zdravotní stav nedovoluje. Nicméně s tím, jak populace stárne, stává se naprosto běžným, že lidé vyššího věku to s moderními technologiemi umí stejně jako ti mladší. Podle údajů projektu Česko v datech více než pětina Čechů v důchodovém věku někdy nakupovala online. „Mýtus o seniorech, kteří se bojí digitálních technologií se vše zařizují na pobočce už dávno neplatí. Každý třetí u uživatelů našeho digitálního bankovnictví je starší šedesáti let. Počet klientů starších šedesáti let, kteří chodí vyřizovat platby na pobočky, neustále klesá,“ uvedl v rámci projektu Česko v datech Filip Zeman z České spořitelny.
Podle Českého statistického úřadu senioři při internetových nákupech preferují české obchody. Nákupy z domácích eshopů činí devadesát procent nákupů občanů starších pětašedesáti let. Zatímco mladí lidé přes internet nejvíce nakupují oblečení, obuv a módní doplňky, největší část nákupů senior tvoří domácí spotřebiče a elektronika. Přibylo také lidí v seniorském věku, kteří platí kartami v restauracích.
„U starších ročníků je dynamičtější vývoj, co se týká počtu uživatelů internetu, protože v mladších věkových kategoriích většina lidí internet už řadu let používá. U starších však přibylo těch, kteří s ním v poslední době začali pracovat,“ uvedl Martin Mana z Českého statistického úřadu.
Jinými slovy, v seniorském věku jsou nyní lidé, kteří zpočátku začínali s internetem opatrně, někdy s nedůvěrou, ale časem se naučili využívat všechny jeho přednosti. „Ještě před třemi roky jsem se s vnukem hádala, protože jsem počítač využívala jen k vyhledávání informací na internetu, čtení článků a občas jsem někomu poslala mail. On mě pořád chtěl něco nového učit, pořád mi tam chtěl dávat nové programy, já jsem to odmítala. Teď mám zdravotní potíže a počítač mi výrazně ulehčuje život, protože si umím díky vnukovi objednat cokoli přes eshop a být s přáteli v kontaktu nejen mailem, ale také tak, že si můžeme normálně povídat, že se vidíme. Navíc mi život velmi ulehčilo, že jsem se naučila zacházet s internetovým bankovnictvím,“ vypráví jednaosmdesátiletá Světlana.
Tyto údaje jasně ukazují, jak hodně se během posledních let změnil životní styl lidí, o nichž si někdy ti mladší ještě stále někdy myslí, že se digitálních technologií bojí. Tak na závěr jedna optimistická zkušenost. Vypráví šestasedmdesátiletá Ivana: „Letos se moje mladá sousedka rozhodla vypravit s dcerkou do Řecka. S hrůzou zjistila, že kvůli pandemii je kvůli tomu třeba vyplnit formulář na stránkách řeckého ministerstva zahraničí a pak čekat na kód, který přijde na telefon, načež se tímto kódem následně prokázat na letišti. Ano, zdá se to složité, ale protože mám v Řecku přátele, vím, že tato země boj s koronavirem vzala vážně a vyplatilo se jí to. Jenže ta sousedka byla úplně nemožná. Nebyla schopna formulář vyplnit, panikařila, nakonec byla téměř rozhodnutá, že dovolenou stornuje. Ta opatření ji odradila. Já přišla na to, co při vyplňování dělá špatně. Vše jsem jí vysvětlila, pomohla vše udělat. Ona je poněkud zbrklá, ne moc chytrá a příliš se v moderních technologiích neorientuje. Všichni v domě se divili, že jsem jí nakonec pomohla já, stará bába. No takhle to samozřejmě neřekli, ale viděla jsem v jejich očích ten údiv. Měla jsem z toho velkou radost.“