Pro většinu z nás jsou naší radostí vnoučata. Jsme na ně patřičně pyšní a někdy to i trochu s tou radostí přeženeme. Okolí na naše chvalozpěvy nebývá často příliš zvědavé. Přesto se musím o své překvapení, které mi přichystala má nejstarší vnučka a opravdu mi tím udělala velikou radost, podělit.
Všimli jste si, že téměř všechny holčičky, děvčátka i malé slečny jsou dlouhovlasé? Má to své výhody. Mohou být krásnými princeznami. Má to ale také nevýhodu, a to tu, že ty jejich vlasy jsou všude. Dost mě to zlobí. A já ty copaté cácorky mám tři. Ta desetiletá má dokonce vlasy až po pás a tak krásně husté, že to všichni považujeme za rodinný poklad. Vlastně považovali. Nedávno mi přišla fotografie, na které je už bez copů. Pod fotografií text: Babi, věnovala jsem své vlasy na onkologicky nemocné děti.
Upřímně mě to dojalo. Možná bude vzorem i dalším slečnám. Proto se tu pyšním a dělím se s vámi o velkou radost ze své vnučky, která už v dětství udělala tak dospělé rozhodnutí.