Kdy člověk vlastně začne uvažovat o tom, zda má jeho život smysl? Jako malé dítě jasně vnímá, že smyslem života je právě ono. Všechno se kolem něj točí, všichni se na něj culí, krmí jej, učí jej legrácky i užitečné dovednosti - nebo by tak dětství alespoň probíhat mělo.
Školák také neřeší smysl života. Řeší známky v žákajdě, popularitu ve třídě, konflikty s pedagogy, až se dočká dospělosti. A tam někde mnoho lidí začíná uvažovat: Rodina, byt, práce, děti, auto, chata, stáří a smrt - to je všechno?
Někdo třeba objeví kouzlo sportu. Trénuje, dokud některá část jeho tělesné schránky nerupne pod přetížením. Jiný se věnuje umění a kochá se tím, jak je slavný - dokud nepřijde někdo slavnější. Jiný se zaměří na rodinu: co mám, předám dětem. Naučím je všemu, co se mi v životě povedlo. A když vidí, že děti se chytly špatných kamarádů a vnoučata podle toho zápasí se životem - je tohle ten smysl života? Jiný se snaží něco zažít. Cestuje do krajin, kam by jiný občan nejel ani služebně, natož za vlastní peníze, a když takový cestovatel zjistí, že lidi na celé tváři země jsou vlastně všichni stejní mizerové - stálo to za ty peníze, co dal za cestování? Smyslem života může být i zdravý životní styl. Jen je těžké si v dnešní informační explozi najít, co je zdravé a co ne. Každých deset let je zdraví škodlivé něco jiného. Pamatuju, že před mnoha lety bylo sádlo málem jedovaté a vajíčka byla doporučována jen občas. Dnes jsou to hvězdy zdravé výživy a to ještě netušíme, co věda vypátrá za dalších deset let!
Jeden z mnoha autorů, který se smyslem života zabýval dávno přede mnou, se jmenoval Jan Ámos Komenský. Napsal nepřekonatelnou knihu Labyrint světa a ráj srdce. Nevím, kdy jste tuto knihu četli, jak se vám líbila a co si z ní ještě pamatujete. Já měla to štěstí, že jsem se do ní začetla až poté, co jsem vydala život Pánu Ježíši. Kniha mne nadchla a jen jsem přemýšlela, proč po jejím vzniku ještě někdo psal další knihy, když v téhle je přece už dávno všechno! Je to kniha stará, vznikla v úplně jiné době, než je to, co známe - a přece má i dnes pravdu.
Jaký smysl života chcete najít ve světě, kde se opravdu není na co spolehnout? Kde jeden den máte všechno a druhý den vám z toho nic nezbylo? Kde vám ten nejdražší člověk umře před očima a nemáte možnost mu pomoci, kde to, čeho jste si nejvíc vážili, odnese povodeň? Kde neopatrný řidič může ve vašem životě udělat větší paseku, než covid? Čtenáři jistě doplní i další příklady ze svého vlastního života.
A přece člověk vidí v přírodě a v životě moudrý řád. Je to všechno stvořeno tak dokonale, že to musí mít někde šéfa. Dokonalého šéfa. Nechá nás tenhle šéf po smrti vyšumět nebo má s námi další plány? Co když má Bible pravdu?
Patřím k těm, kdo se v dnešní koronavirové době modlí. Za zdravotníky, za moudrost pro vládu, za rodiny, kde někoho ztratili, za to, aby ještě hodně lidí našlo smysl života tam, kde skutečně je:
Boha se boj a jeho přikázání zachovávej. Vždyť Bůh každé dílo přivede na soud se vším, co je skryto, ať dobrým, nebo zlým.
To nemám ze své hlavy, to napsal Šalamoun na závěr knihy Kazatel. A co teprv apoštol Pavel:
Na místě Kristově vás prosíme: Smiřte se s Bohem!
Jsou to věty staré tisíce let, ale co, když pořád platí?
