Nynější stísněná, nebezpečná doba nepřeje životu, na který jsme byli zvyklí. Vše se nám obrátilo na ruby. Práce i podnikání. Přetížené zdravotnictví. Odříznutí staří lidé v Domovech důchodců. Společenský a sportovní život, kultura, cestování, setkávání s přáteli. Děti to mají při jeich temperamentu velmi těžké, postrádají kamarády a dětské hry.
Ještě, že máme internet a naše íčko, kde určitě nuda nebývá a kdo chce, si může v těchto prostorách snít, psát, uveřejňovat fotky, diskutovat, poučit se, nacházet přátele. A kdo chce, najde si. Najde si, co mu vyhovuje a co ho nejvíce baví.
Jenže sedět doma u pc nelze neustále. Kromě virtuálního světa máme také svůj osobní reálný, i když, jak jsem shora uvedla, hodně omezený. I tak lze konat hodně činností, jak doma, tak v přírodě. Třeba se vodit s někým za ruku, nebo za ruku držet vnouče, nebo držet v lese košík v ruce, nebo držet na vodítku pejska. Anebo držet v rukou foťák a chodit a chodit venku a fotit a fotit. Třeba jen po zahradě nebo v lese nebo někde u řeky nebo na kopcích nebo v dolinách. Těch nebo je neskutečně mnoho a tolik máme příležitostí.
Závěrem tohoto víkendu se nám zaskvělo parádní říjnové babí léto a jak jinak, šup ven do přírody. Opět stromy zabarvené do měkkých teplých tónů, než spadnou listy z jejich korun, člověk žasne nad tou krásou. Doly u nás přidaly několik tabulí na naučných stezkách a u cyklostezek a to se mi moc líbí, že si každý může něco přečíst o historii území, kterým prochází. Chválím takový počinek, je to smysluplné, dát na vědomí lidem, jaké to tu kdysi bylo a jaké to bude, záleží už na našich následovnících.
Takže z tohoto víkendu jsem dala dohromady několik fotek, přinesli jsme si koprčky, něco pro králíčky a něco pro nás. Byli jsme prohřáti říjnovým sluníčkem a bylo to krásné.