Tyto svátky mají být svátky klidu a pohody, lásky a lidského porozumění. V mnoha případech je to oslava mamonu, mnozí se předvádějí, na co mají, nebo si nadělují naprosté zbytečnost a zapomínají na to nejdůležitější - dar lásky. A protože už léta chovám psy, jsou tyto dny pro mne doslova utrpením.
Bohužel neměla jsem štěstí na hafana, kterému by nevadily petardy a světelné ohňostroje. Ten poslední je na tom nejhůř. Vyjdeme před dům, něco bouchne v dáli, já to třeba ani neslyším a on se odmítá hnout z místa nebo se otočí a táhne mě domů. Např. předloni jsme vyšli pětkrát, než se nám podařilo aspoň krátce se vyvenčit, vloni se mi to od oběda vůbec nepodařilo a chudák pes šel až ve 3 ráno. Rvalo mi to srdce, protože vychovaný pes to doma neudělá, i když byste mu to dovolili, drží to v sobě a trpí. A to nemluvím o tom, že se celou dobu třese strachy doma v tom, nejzazším koutě, vloni mi dokonce zalezl do pračky.
Nejde jen o psy, vadí to zvířatům i ptákům v přírodě, starým lidem. A bohužel lidem to nestačí na Silvestra, ale bouchají už od Mikuláše. Letos přišlo díky Covidu 19 hodně lidí o peníze, ale je zajímavé, že na ty dělobuchy a ostatní mají. Nepochopím, co je to za za hloupý zvyk už i od malých dětí, chodit celý prosinec a zabývat se pyrotechnikou. Nelze se tomu divit, když jejch rodiče nemají pro přírodu pochopení. A bohužel policistu na sídlišti nepotkáte.
