Je druhá lednová neděle a já cítím, že musím nutně ven na vzduch. Samozřejmě, že jsem neseděla ve dnech volna doma na zadku, občas jsem vyvenčila Boonečka, ale to bylo málo. Tak jsem jen tak nadhodila vyjížďku na kopec a kupodivu se nikdo nebránil. Rychle jsme se oblékli, já nasadila kulicha, pejsek dostal nový kabátek, nový foťák nesměl chybět, šup do auta a za chvíli jsme vystupovali na oblíbeném Střížáku.
Počasí nebylo zrovna ideální, nebe bylo polojasné, slunce se schovávalo pod mraky, trochu foukalo, ale na malou procházku to stačilo. Naivně jsem si myslela, že tam budeme sami, kupodivu stejný nápad jako my mělo více lidí. Kopec je naštěstí dost velký, takže vše bylo v pohodě a roušku jsme mohli nechat schovanou.
Kvůli pejskovi jsme se nemohli dlouho zdržet, ale i ta půlhodina mi stačila k tomu, že jsem se uklidnila, běhala jsem po kopci a fotila vše kolem. Po dvou měsících absence a trápeních jsem to už potřebovala jako koza drbání. Zvu vás tedy na malou zimní procházku už mockrát navštíveného Střížáku.
Přeji vám v pohodě strávenou zimu, hodně zdraví a návrat lepších životních podmínek.
