Moji přátelé, ano dnes mám svůj den, kdy na mě dolehla nějaká tesknota, smutek, melancholie, uvědomnění si neúprosnosti našeho pozemského času, smutek nad tím vším, s kolika kamarády, známými i milovanými jsem se už loučila. Teskný občas živote, ty nám ale dáváš často zabrat. Jenže co s tím?
Ano máme své děti, přátele, známé, máme své pohodlí, máme své zájmy, ale přece jen, to na nás, tedy na mě, určitě občas padne. A tak se zamýšlím nad naším životem, tedy spíše nad svým, i když je to všeobecné. Co je náš život? Je to jen pára, která se na chvilku ukazuje a potom zmizí.
Ach ano, takové myšlenky mě dnes napadly, ale zkusila jsem je zahnat. A víte čím? Sáhla jsem v ledničce po hezké lahvi a na ní je nápis Jubilejná Slivka. Podívala jsem se blíž a ejhle, vyrobena v Liptovském Mikuláši. Nalila jsem si paňáčka, na Moravě, která je blízká mému srdci , říkají vochtlík. Na Slovensku, které mám také moc ráda, ani nevím, jak se říká - asi na zdravie. U nás je to štamprdle /asi Sudety/ nebo paňák. A je moc dobrá ta Jubilejní Slivka a byla i výborná Jubilejná Hruška.
Pod vlivem výborné Slivky píši nyní impulzivně, ale i bez vlivu, bych mohla žít ve všech částech naší vlasti. Ano, myslím, že i když jsme rozděleni, přesto k sobě máme velmi blízko.
Mezi mými úvahami, nastalo uklízení , vyčistila jsem jedno okno v kuchyni, uvařila jsem, domnívám se ,výborné rizoto s domácí vepřovkou a omylem jsem přidala dva sáčky zmražených bílých hřibů (chtěla jsem dát smíšené houby). No chuť i s přidanou sojovkou vynikající! (podle mých čichových a chuťových buněk).
A jdu hledat fotky z Liptovského Mikuláše a okolí ,neboť tam bylo neskutečně krásně. Bylo to v červnu v roce 2016 - ubytováni jsme byli v hotelu Avena v Liptovském Jánu. Počasí nám přálo, výlety po okolí nezapomenutelné. Ať lodí po Liptovské Maře, či výlet do Liptovského Mikuláše, či Štrbského Plesa. Také výlet na Chopok byl nezapomenutelný. Když jsme lanovkou dojeli nahoru, strhla se bílá vánice, na krok nebylo vidět. A za chvíli opět zářilo slunce. Také jsme se plavili na pltích. Pěkně začalo pršet, mě připadalo, že pltíme pod vodou, mokro zespoda, zezhora. V Liptovském Jánu v parku je takové termální jezírko, tam se koupou i v zimě. Byly to opravdu nezapomenutelné dny.
Ano přátelé, dnes mám svůj den, přemítám, jaký je život. A na co si lidé jednou vzpomenou v souvislosti s námi? Věřím, že každý z nás, více, či méně učený, obdařený různým druhem nadání, tvoří malý schůdek k dalšímu pokračování na téhle zemi.
Jdu si nalít vochtlík, panáčka, či stopečku - na zdraví přátelé ♥♥♥.