Mozek je organizován tak, že raději věří v neprůkazné souvislosti, než aby byl sžírán strachem. Jsou lidé, kteří dokážou věřit tomu, co je jim předkládáno. Vykonávají obřady, které jsou předepsány, žijí dle příkazů svého náboženství a existenční strach je minimalizován. Je jim, co závidět. Ovšem běh života není řízen tak jednoduše, aby ten, který věří a žije ctnostně dle přikázání, nebyl stižen nespravedlivým příkořím. Bezbolestná neštěstí nepostihují jen bezvěrce a s tímto exemplárním jevem se musí náboženství vypořádat. Kupodivu si vystačí s tvrzením: „Bůh ví, co činí, podrobuje tě zkoušce a záleží na tobě, zda právě nyní v touto hořkou chvíli neselžeš.“ Proč Bůh dovoluje, aby bylo pácháno zlo, tomu my přece už rozumíme. Musí existovat záporné emoce, aby mohli existovat kladné.
Ohromujícím dílem Stvořitele je, že mozek obdařil schopností prožívat vše kolem sebe rozumově a emočně. Nebylo by možné z podstaty věci samotné, aby mozek vyráběl jen radost. Ani Bůh neumí vyrobit minci jinak než s rubem a lícem. Chcete-li se radovat, musíte trpět. Abychom ocenili dobro, musí ve světě existovat zlo. A nejen to, musí dokonce existovat ustavičná nejistota, co je dobro a co je zlo. Boj proti zlu a nespravedlnosti vytváří velké příběhy a podněcuje duši k činnosti, stejně jako rys v revíru bystří smysly srnčí zvěře a brání ji v lenivosti.
Jak dobře víme z doby minulé, jakmile má člověk práci jistou, začne se flinkat, neboli muselo by být vše zařízeno tak, aby se člověk flinkat nedokázal. Pak by vznikl ráj na Zemi a bylo by zbytečné jakkoliv soupeřit a o cokoliv bojovat. Nebylo by oč usilovat, tím pádem by zaniklo emoční jištění našeho života a my bychom ztratili schopnost radovat se z úspěchu, protože úspěch by byl samozřejmý. Stejně by to dopadlo, kdyby nám mužům byly ženy povolné kdykoli a kdekoli. Sex by jak starý obraz a zaniklo by usilování o ženu. A právě proto, že je možné nespravedlivé postižení i člověka bohabojného, nejsme si docela jisti, zda nás víra ochrání.
Ovšem kdyby neexistovala schopnost duše věřit v Boží spravedlnost, ničil by nás nepřetržitý strach o život, jakož i strach z posmrtného bytí, případně nebytí. Nic nebrání přijmout existenci Boha, ale musíme si uvědomit, že Bůh musel vývojem sestrojit lidský mozek a musel mu vdechnout možnost radovat se a trpět. Nespravedlnost zdaleka nevyvrací existenci Boží. Dokáže-li člověk uchýlit k víře, žije s lepší emoční bilancí než ateista. Musí ovšem rozlišovat pojmy VĚŘIT A VĚDĚT. Lidská duše toho schopna je. Dokáže se uchlácholit vírou a přitom zapochybovat o tom, jak to všechno doopravdy je.
NĚCO ODE MĚ
Ne, že bych chtěl konkurovat panu Plzákovi, na to nemám, ale potvrdil mě, že asi můj přístup k životu bude správný. Vždy jsem respektoval cykly života, které se neustále opakují. To znamená, tento stav přijmout a nezbláznit se z toho. Pomůže nám to lépe zvládnout stres, který nám život neustále přináší. Neustále se střídají libé a nelibé skutečnosti, které na naši psychiku působí. Nad nepříjemnými mávnu rukou nebo se z nich poučím, příjemné si vychutnám a rád se k nim v mysli vracím. Pokud to člověk nepřijme, tak nikdy nepozná zákony života.
