„No, to si děláš prdel, kečup tam nemá co dělat. Maximálně tak tam nakrájet rajče a nechat ho rozvařit. To dělávala moje Lída,“ zareagoval chlápek, co vypadal trochu jako Aristoteles, a napil se svařáku. „Guláš s kečupem bych nežral ani náhodou, to snad může jenom debil.“
Okamžitě mi došlo, že tuhle debatu musím vyslechnout. Jednak proto, že guláš je přece posvátnej totem každýho normálního chlapa, jednak proto, že na tento problém mám vlastní světonázor. Takže jsem slečně ve výdejovém okénku zaplatil svůj svařák a odšoural se k vedlejší odposlechově vhodné lavičce.
„Rajský, ty vole, dyť tam musej plavat šlupky,“ přidal pan Územní Plán na decibelech. „To je horší než zahušťovat moukou nebo to žrát s kolínkama!“
„Klidně s těstovinama! Klidně s rejží! I s bramborama to jde, ale hlavně bez toho posranýho kečupu,“ zařval Aristoteles a jeho hlava a šíje zaujaly polohu útočícího Mínotaura.
Územní plán městské části Praha 10 zalapal po kyslíku, do tváří mu napochodovaly červánky a zvukem skřípajících brzd zasípal: „Jen s chlebem, jen s chlebem, proboha!“
Hlavou mi bleskla prasečí myšlenka, že jestli to s ním sekne, neuslyším celou debatu, což by mě ale opravdu naštvalo.
Sadista Aristoteles ho evidentně hodlal dorazit: „I s kaší už jsem to žral! A bylo to dobrý! A žádný šlupky tam neplavaly!“
Testosteronové umírání Územního Plánu vrcholilo: „S chlebem, jen s chlebem, i knedlík je zvěrstvo!“
Deus ex machina převlečený za servírku se vyklonil z výdejního okénka a přes respirátor třídy FFP2 zvolal: „Dáte si ještě jeden svařáček, pane docente? A vy, pane architekte?“
Šest vteřin vesmírného ticha stačilo, aby se Územní Plán vrátil do tělové barvy a jeho hlas se opět stal barytonem: „Jo, Ilonko, ještě jednou, i když s tímhle dementem se mi moc chlastat nechce.“
„Když si tenhle mamlas eště dá, tak mi holt taky nalejte, slečno Ilonko,“ navázal docent Aristoteles.
Moje duchovno vztekem málem vylétlo z kůže. Věda totiž skončila a s novým svařákem se ti důstojní kmeti bavili už jen o tom, jak Slavie dobře hrála v Leicesteru.
Proboha, proč? Proč se Deus ex Ilonka namontoval do tak závažné záležitosti, o které notabene určitě ví prd? Zůstal jsem na odposlechové lavičce sám se svou filozofií, že guláš se dá jíst i s rohlíkem, že kečup i rajčata jsou nesmysl a maximálně se dá použít lžíce protlaku, že vůbec nejlepší je zahušťovat ho nastrouhaným perníkem, že kolik masa, tolik cibule, že …
Hergot, ženské, slyšte mě: „Zabejvejte se svíčkovejma, koprovkama, biftekama, šunkaflekama, chlebem se sádlem a tak dál. Když ale chlapi rokujou o guláši, mlčte a nevykukujte z výdejových okýnek! Guláš je náš! Ámen!“
Tomáš Polák
