Vážení íčkaři,
říká se, že i ve zlém je cosi dobré. Tak u mě je to třeba nouzový stav, trvající i nadále touto dobou. Využila jsem ho k tomu, že jsem probrala šatník, zkontrolovala doklady od rodného listu až po důchodový výměr, pokochala se fotografiemi.
V mém tajném šuplíčku jsem objevila jeden zapomenutý cár papíru. Je desítky let starý, ale slova, jež v něm stojí, mají stále svoji platnost.
Trochu jsem ručně psaný text poopravila a s vámi si dovolím se o něj podělit.
Mohu ho nazvat třeba "Přívěsek". Tento malý přívěsek mě oslovil na první pohled. Slovy jsem chtěla vyjádřit, jak ho vnímá moje srdce, a zároveň ho darovat jako vánoční dárek mému milému, jako projev lásky.
Milý můj,
dávám ti srdce své,
opatruj ho do konce mých dní.
K tomu srdci věnuji ti klíček, sic malý, za to významný.
Tím odemkni srdce mé a zříš,
kolik lásky a krás v něm ukrývám ...
Nepokaž to,
nevěru neodpouštím, to pamatuji si však...
Pokud tvé srdce a mysl za jedno jsou,
že pluješ po správné řece,
spusť kotvu a zůstaň stát.
Přijmi domov můj,
neboť toužící srdce mé říci ti chce,
abys již nikdy neodešel.
Není to málo, ale ani moc,
sic k obyčejnému životu
je to víc než dost.
Křížek ten do vínku nám byl dán,
aby ochránil domov náš,
a to po společný náš čas,
Spojuji tyty symboly
do kroužku pevného a jediného,
tím vytvořím už navždy,
náš láskyplný, společný život...
Vám všem přeji ,
krásné velikonoční svátky a vězte, nic na světě není bez konce, jsme v tom spolu a spolu to také dáme a nad tou coronou zvítězíme. Jaro je za dveřmi, příroda očekává po zimě naši pomoc na zahrádkách. A přeci život v souladu s přírodou a vašimi domácími mazlíčky, to je ten nejlepší lék na chmury a špatnou náladu.
Držte se, konec se už snad blíží....
