Hned po ránu jsem zkontrolovala přes webovou kameru situaci na čapím hnízdě v Bohuslavicích u Trutnova. Je to teď moje každodenní radostná chvilka. Bohoušek je tam stále sám, hnízdo má už perfektně vylepšené, uprostřed vystlané měkkými drny trávy. Včera a v noci statečně čelil na hnízdě silnému větru a chvílemi i sněhovým vločkám. Svou čapí partnerku neustále vyhlíží, zatím nepřiletěla.
I v našem hnízdě je po ránu klid. Manžel spí a spal by klidně až do oběda, kdybych ho nevzbudila. Dodatečně jsem zjistila, že to tak začal praktikovat v době, kdy odešel do důchodu a já jsem stále a pravidelně odcházela každé ráno do práce. Koronavirus však změnil pravidla a já jsem začala pracovat z domu neboli jak se teď moderně říká na home office. V našem malém rodinném hnízdě o velikosti 3+kk jsem si založila pracovní místo rovnou v obytné kuchyni. Pro mě je to velmi praktické, protože od pracovního stolu stíhám hlídat i to, co se vaří na sporáku nebo peče v troubě. Samozřejmě mi bylo zpočátku divné, že se blíží jedenáctá a manžel stále spí. Po dlouhých rozhovorech jsme se dohodli na kompromisu, že ho budu budit o deváté, ideálně něžným polibkem. (Jak se líbají čápi?) Když na to mám náladu, avizuji svůj příchod do ložnice úryvkem nějaké bojové či budovatelské písně. Nevím, proč. Moje podvědomí tím asi vysílá nějaký signál.
Můj muž ráno snídá pouze kávu. Myšlenku, že se člověk má ráno dobře a v klidu najíst, nikdy nevpustil do svého života. A já jsem si na ni za těch čtyřicet let společného života prostě zvykla. Ke kávě si ideálně vyslechne zprávy na kanálu 24, nebo ještě lépe nějakou z firemních porad, které začínají také o deváté a běží na mém počitači. Poté se snažím jeho rušivý element nenápadně vypudit z mého pracovního prostoru. Jeho úvahy o politické situaci či o stavu společnosti mě jednoduše řečeno ruší. Jako jednoduchý nástroj tu poslouží nákupní seznam, který ho odláká z bytu a chvíli zase bude klid. I Bohouškovo čapí hnízdo je opuštěné, patrně také někde shání něco k snědku.
Oběd si spolu užijeme. Není to žádný oběd z krabičky, snažím se denně vařit čerstvé, i když většinou jednoduché jídlo. A sníst si ho nikoliv ve chvatu, ale v pohodě. Navíc v době oběda je už můj partner důkladně probuzený a dá se s ním i mluvit. Třeba o plánech na odpoledne. Ty sice ovlivňuje současná pandemická situace a aktuální počasí, ale něco se přece jen podniknout dá. V posledních dnech to bylo docela jednoduché, protože počasí bylo hrozně jarní a to nás bez diskusí vytáhlo na zahradu, kterou máme dokonce v katastru naší obce. Na jaře je na zahradě vždycky plno práce, ale i máme dost času si tam posedět pěkně na sluníčku a poslouchat zpěv ptáků z blízkého lužního lesa. Až v tomto věku chápeme, proč ti staří manželé sedávali v podvečer v paprscích zapadajícího slunce na zápraží. Až přiletí na hnízdo i čápice (nebo paní čapová?), musím se podívat, jestli tam někdy také vysedávají spolu.
Horší bylo plánování odpoledního programu během zimy. Město, kde žijeme, a jeho blízké okolí jsme za dobu pandemie prochodili skoro celé. I můj muž, který tu žije od narození (já jsem jen “náplava” z vedlejších Pardubic), při tom objevil místa, kde ještě nikdy nebyl. Já jsem je zase pečlivě zdokumentovala svými fotkami a často i popsala v přispěvcích na íčku. Během těchto vycházek jsme vytvořili i jednu tradiční, kterou jsme si pracovně nazvali “sedm mostů”. Sedm mostů totiž křižuje řeku Labe, protékající naším městem. A většina našich místních vycházek s touto řekou nějak souvisí. A tak se v naší mluvě ustálila třeba následující slovní spojení: Dneska dáme všechny mosty tj. půjdeme po břehu Labe od prvního lávky přes Labe pro pěší na jihu města až k poslednímu mostu na Pláckách (a zase zpět). Nebo dnes bude na programu jen třetí až pátý most tj. zůstaneme pěkně v centru města. Nebo dnes je nádherně, jaro už ťuká na dveře, tak půjdeme jen přes první most a dál k jihu záplavovými loukami podél řeky. Všechny mosty jsou určitě pojmenované, jeden z nich se jmenuje Tyršův, ale v praktické komunikaci se jména s výjimkou mostu nad jezem Hučák nepoužívají. Problém s očíslovanými mosty pravděpodobné nastane v blízké budoucnosti, kdy bude mezi čtvrtým a pátým mostem postavena lávka pro pěší.
V podvečer většinou komunikujeme s našimi syny a hlavně s vnoučaty. Strkáme se s mužem před obrazovkou počítače, abychom se aspoň viděli a slyšeli tímto způsobem. Vnoučata jsou ještě malá, tak si dlouho takhle na dálku povídat nevydrží. Ale snad na nás aspoň úplně nezapomenou. Neobjali jsme se s nimi už několik měsíců. Ještě, že se můžeme obejmout aspoň my dva doma v naší ponorce. Až přiletí na hnízdo Bohunka (nebo jiná čápice), budu se muset podívat, jak to chodí u čápů.
Dopsáno ráno na velikonoční pondělí. Čáp Bohoušek je na hnízdě stále sám. Usuzuji, že sledování čápů na hnízdech je v naší seniorské komunitě populární. Ale pro ty, co ještě neví, přidávám můj oblíbený odkaz: www.capibohuslavice.cz
