Vzpomínka na Skotsko (6. část - Oban, Inveraray, Loch Lomond, Glasgow)

Šestý den ve Skotsku jsme se probudili do jasného rána. Po nočním dešti sluníčko vysoušelo les i louky a nad krajinou se vznášela vůně lesa. Před odjezdem jsme se vydali na kratičkou procházku kolem hotelu, abychom si tu krásu vychutnali.

Najednou se však na nás snesla oblaka droboučkých kousavých mušek a donutila nás k útěku. Bylo to seznámení s krvelačnými midges, česky pakomárcem skotským. V divočině severozápadního Skotska je tento hmyz hojně rozšířený. Bez výkonného repelentu tu není radno se vydávat na túry přírodou.

Na našem programu příroda nebyla, ale autobus nás odvezl směrem na západ do Obanu. Přístavní městečko leží na břehu malé mořské zátoky, před nepřízní počasí dokonale kryto ostrovem Kerrera. Vyjíždějí odtud trajekty k naproti ležícímu ostrovu Mull i na další ostrovy Vnějších Hebrid. Na své si tu přijdou milovníci jachtingu.

Proslavená je zdejší palírna whisky, kde se vyrábí čtrnáctiletá single malt whisky, a továrna na ručně vyráběnou čokoládu.

Na kopci Battery Hill nad městem se tyčí monumentální umělá zřícenina ve tvaru amfiteátru, kterou nechal vystavět na konci 19. století bohatý filantrop John Stuart McCaig, který tak chtěl zajistit práci pro místní kameníky. Stavba, silně připomínající římské Koloseum, se měla stát muzeem, galerií a především památníkem boháčovy rodiny. Než mohla být jeho vize dokončena, McCaig zemřel. Zůstala jen hradba, uvnitř které je dnes krásný park. Z ochozu před hradbou je nádherný výhled na přístav a protilehlé ostrovy.

Na úbočí kopce stojí v zeleni malebné domky a vily.

Cestou po nábřeží jsme mohli pozorovat mořské dno pokryté chaluhami, byla zrovna doba odlivu.

Poledne nás zastihlo v Inveraray. Většina budov v městečku pochází z přestavby v 18. století a je pro ně charakteristická bílá a černá barva.

Na břehu zálivu stojí památník obětem 1. světové války - socha mladého skotského vojáka v kiltu.

Záliv Firth of Fyne, na jehož břehu Inverarey leží, na nás působil spíše dojmem jezera.

Další cesta vedla romantickými zelenými údolími mezi strmými svahy pohoří Grampiany směrem k prvnímu skotskému národnímu parku Loch Lomond a Trossachs.

Mezi zelenými kopci jsme byli vypuštěni na krátkou procházku. Vítr rozvlnil dlouhou trávu na svazích i vodní hladinu. Byla to nezapomenutelná chvíle.

Pak už se s námi autobus blížil k největšímu skotskému jezeru Loch Lomond. Průvodce nás na jeho návštěvu připravil nejen vyprávěním, ale pustil nám i slavnou stejnojmennou píseň. Nejen v místním provedení https://www.youtube.com/watch?v=GXGVFJqSqqg, ale i v podání Waldemara Matušky https://www.youtube.com/watch?v=fi7HGcfmAAg.

Autobus zaparkoval v letovisku Luss a my měli dvě hodiny na procházku po jezerním břehu.

Loch Lomond je největším jezerem Britských ostrovů a je ledovcového původu. Je dlouhé cca 37 km a široké 8 km. Na severu se zužuje, obklopeno horskými svahy. Jižní část s mnoha ostrůvky se široce rozlévá do nížiny porostlé lesy. Romantická jezerní krajina inspirovala mnohé skotské umělce.

Na plážích povíval poměrně chladný vítr, ale místní děti dováděly ve vodě.

Z přístavních mol startovaly lodě na okružní plavby.

Po poklidu jezerní krajiny nás čekal ruch velkoměsta. Dorazili jsme do Glasgow. Město na březích řeky Clyde založil v 6. století sv. Mungo. V současnosti je největším městem a průmyslovým centrem Skotska, třetím největším městem a čtvrtým největším přístavem Spojeného království. Zdejší obyvatelstvo je značně multikulturní vlivem několika imigračních vln.

Navzdory ztrátám způsobeným bombardováním za 2. světové války se ve městě zachovala část budov historického centra i čtvrti s georgiánskou a viktoriánskou architekturou.

Nejvýznamnější památkou je katedrála sv. Munga. Založil ji v roce 1136 král David I. Je skvělým příkladem skotské gotické architektury.

Když vejdete do chrámové lodi, silně na vás zapůsobí mohutné sloupy a ve velké výšce původní masivní dřevěný trámový strop. Světlo proudí dovnitř skrze velkolepá vitrážová okna z poloviny 20. století.

Na kopci východně od katedrály se rozkládá viktoriánská nekropole s výstavnými pomníky, kterým dominuje hrobka náboženského reformátora Johna Knoxe.

Centrem města je náměstí George Square, pojmenované po králi Jiřím III. Prostranství vévodí budova radnice a bělostný památník obětem 1. a 2. světové války. Zdobí je též sochy dvanácti významných osobností.

Do výše 24 m se tyčí dórský sloup se sochou Skoty milovaného spisovatele Waltera Scotta.

Připomenuti jsou tu básník Robert Burns a vynálezce James Watt.

Mladá královna Viktorie shlíží na okolí z koňského hřbetu.

Náměstí bylo bohužel plné holubů a nepůsobilo zrovna úpravným a čistým dojmem.

Při toulkách blízkými ulicemi jsme došli k jezdecké soše vévody z Wellingtonu u Galerie moderního umění. Udivilo nás, že vévoda i jeho kůň mají na hlavách dopravní kužely. Průvodce nám vysvětlil, že už v 80. letech minulého století kdosi z recese sochu takto vyzdobil. Radnice nechala kužel odstranit, ale objevil se na vévodově hlavě znovu. Situace se neustále opakovala. Nakonec radnice v roce 2017 kapitulovala a kužel povolila. Socha se díky tomuto příběhu dostala na seznam nejbizarnějších památek světa.

Interiér i exteriér čajovny The Willow navrhl známý skotský architekt a designér Charles Rennie Mackintosh, hlavní představitel skotské secese. Jeho významným dílem je též návrh budovy Glasgow School of Art.