V roli ženichových rodičů jsme očekávali rozhodnutí o průběhu či odkladu obřadu a sledovali související dění. Uzavřely se obchody se svatebními oděvy i botami, dílny švadlenek a krejčovství. V papírnictví neprodají ani arch ozdobného balicího papíru, v galanterii stužky ke svatební výzdobě. Ze salónu kadeřnice, holiče, manikérky a pedikérky sundali vývěsní štít už před pár týdny. Svatební prstýnky se objednávají podle fotografií. V květinářstvích nabízejí pouze pohřební kytice. Svatebním hostům se uzavřely státní i okresní hranice. Setkávání se zakázala, stejně byste se pod respirátory nepoznali. Přát novomanželům bylo dovoleno při dvoumetrových rozestupech a bez podání ruky, polibky se posílaly jen náznakem. Obecní sál k pořádání oslav a karů uzavřel před hosty dveře asi před rokem. Otevřený zůstal jen dřevěný kostelík a výdejní okno místní restaurace. Konání svatebního obřadu podporovali jen pan farář a kuchař, snad proto, aby úplně nevypadli ze svých profesních rolí.
Nostalgicky jsme vzpomínali na naše svatební přípravy před 45 lety. Vlastně na přípravu naší svatby našimi rodiči. Termín se vybíral podle možností hotelu, neboť rodinné události se účastnila stovka příbuzných. Naší nutností bylo osobní pozvání každého hosta, o mailech tehdy nebylo ani potuchy. Nefungovaly půjčovny, takže výběr a ušití nevěstiných jednorázových šatů bylo nezbytné. Proběhla domácí zabíjačka, aby bylo něco k zakousnutí při přípravách a po svatebním veselí. Následovalo pečení několika stovek koláčů s ručním zaděláváním doma v neckách, jejich balení a rozvezení výslužek pro hosty i vzdálené příbuzenstvo. Tímto „výnosným byznysem“ jsme se stali společnými vlastníky několika jídelních souprav, kufříků s nerezovými příbory, broušených váz a nejrůznějších sad skleniček, které snad používáme ještě dodnes. Při příjezdu pro nevěstu čekaly ženicha mnohé praktické zkoušky dovednosti od štípání dříví až po představování přestrojených strýců s panenkami, kteří se vydávali za zhryzené a odmítnuté uchazečky.
Po nastoupení nevěsty do pronajaté podnikové Tatry 603 (jiné auto nebylo přípustné) nezbývalo, než láhvemi vodky vykoupit uvolnění zabarikádované cesty přihlížejícími sousedy. Po oddání na národním výboru bylo společensky žádoucí, aby první cesta novomanželů vedla k položení nevěstiny svatební kytice k pomníku padlých hrdinů, takže jsme ji museli umně vyměnit za náhradní, aby tu pravou mohla nevěsta použít i při církevním obřadu. Po těchto vzpomínkách jsme šťastni, že naše děti se už neoddávají v postpubertálním věku, takže celý průběh významného dne si řídí sami podle svých představ.
A jak probíhají přípravy v současném stavu ohrožení? Ani jsme netušili svou prozíravost, když jsme synům doporučovali, aby si svá děvčata hledali v okolí. Argumentovali jsme praktickými důvody, že jim uvaří krajová jídla (pokud budou vařit), budou znát společná místa a hospody, používat stejné slangové výrazy, mohou si odskočit pro radu k rodičům, či odložit děti k hlídání babičkám. Nyní však splnili důležitou podmínku: jsou ze stejného okresu, takže se mohou oba společně zúčastnit svého svatebního obřadu. Před kostelem čekali v rozestupech příbuzní a známí ve skupinkách podle společných domácností, aby novomanželům popřáli a na neveřejném prostranství také připili na jejich budoucnost. Pro nezúčastněné svatební hosty za okresními a státními hranicemi byl připraven online přenos mezi obývacími pokoji, takže přece jen „celá rodina byla spolu“.
Cítím však, že manželství z minulého i z tohoto století spojuje stále stejný slib věrnosti: společné soužití, respekt a vzájemná podpora při řádné výchově dětí v rodině.
