Vážení spoluobčané,
jak avizoval můj mluvčí a ředitel tiskového odboru Jiří Ovčáček, nechal jsem si týden na to, abych nestranně, jak se na hlavu státu sluší, okomentoval události posledních dní, týkající se „Kauzy Vrbětice.“ Vědomě jsem se zdržel unáhlených prohlášení bez toho, aniž bych si důkladně prostudoval veškeré dostupné informace, které mi byly předloženy Úřadem vlády a bezpečnostními složkami.
Dobře víte, že vždy ctím presumpci neviny, za což jsem byl mnohokrát kritizován opozicí, představiteli nejrůznějších politických i apolitických uskupení. Je jednoduché někoho šmahem odsoudit a je těžké uhájit pravdu, o které si ostatní myslí, že je lží.
Těch posledních sedm dní jsem prošel jakýmsi očistcem. Pil jsem pouze vodu, nepřijímal potravu, a to nejen proto, abych se vžil do pocitů Alexeje Navalného, toho času hladovkáře v jedné z nejpřísnějších ruských věznic, ale především proto, abych naprosto střízlivým pohledem nazřel na události ve Vrběticích.
Konstatuji s plným vědomím, že došlo k bezprecedentnímu útoku cizích státních příslušníků, členů GRU, na sklad vojenské munice v areálu Armády České republiky, což je jednoznačně teroristický čin. Následné reakce české vlády a ministerstva zahraničí považuji za zcela adekvátní dané situaci. Souhlasím s razantním snížením personálního obsazení ambasády Ruské federace v Praze. Česká republika je a musí zůstat silným a sebevědomým státem. V této souvislosti děkuji za podporu našich spojenců v Evropské unii a NATO.
Využívám této příležitosti k tomu, abych se omluvit za mnohá má pochybení v uplynulých letech, kterých jsem se ve své funkci dopustil, za mnohdy nemístná a snad i vulgární vyjádření směrem k mým politickým souputníkům, za dehonestaci institucí jako je BIS, zesměšňování zástupců nevládních a neziskových organizací a spolků. Výsledkem mé sebereflexe je mimo jiné ukončení spolupráce se všemi mými hradními našeptávači, kteří po několik let spoluutvářeli a často znetvořili můj světonázor.
Když mě nyní po odhalení vrbětické kauzy navštívil můj předchůdce, prezident Václav Klaus, v upřímné snaze pomoci mi zformulovat toto vystoupení, řekl jsem mu: „Václave, už jsme toho za celý náš politický život udělali pro Rusko dost, už nemám sílu na další nejapné proklamace, promiň, ale nechám tě v tom s Vojtěchem Filipem samotného.“
Věřím, že jsem dnes všechny – ty, co mě nenávidí, i ty, co mě milují – překvapil. Ale vězte, že v této těžké době, kdy je náš národ zlomen nejen politickými, ale hlavně pandemickými událostmi, jsem se rozhodl dokráčet svou životní pouť v pravdě, lásce a pokoře.
Do konce svého prezidentského mandátu chci být sjednotitelem všech Čechů, Moravanů a Slezanů, nositelem jen dobrých zpráv a tím, kdo započne očistu česko politické kultury a morálky.
Dovoluji si zakončit svůj projev dvěma citáty. Ten první pronesl vynálezce a fyzik Nikola Tesla: "Dožijete se hrůz způsobených člověkem mimo vaše chápání." Autorem druhého citátu je fenomenálnní americký basketbalista Michael Jordan, který řekl: "Mohu přijmout selhání, každý někdy selže. Ale nemohu přijmout, že to nezkusím.“
Vážení spoluobčané, vykročme společně vstříc lepší budoucnosti.
(Už mimo mikrofon. "Po mně třeba ten Marek Eben...")
