Poslední dva týdny jsem většinou strávila doma. Nejdřív pojídáním antibiotik a po krátké pauze zase kvůli reakci na očkování proti covidu. A abych si ten nedobrovolný pobyt v domácí ponorce zpříjemnila, začala jsem pravidelně sledovat čápy. Samozřejmě přes internet. Spoustu jsem se toho o nich dozvěděla a hodně mě to nadchlo. Ale začnu pěkně od začátku.
S čápem jsem se poprvé potkala už ve svých pěti letech. Tehdy to byl čáp neživý, stál za plotem v zahrádce u jednoho rodinného domku na cestě do mateřské školy. Pokaždé jsem trvala na tom, že se u něj musím zastavit a pozdravit ho. Jednoho jara mě rodiče vzali na výlet do nedalekého města Lázně Bohdaneč, aby mi ukázali živé čápy. Tehdy to bylo pro mě něco významného, málokdy jsem se dostala mimo město, kde jsme bydleli. Ale v podstatě jsme pouze jeli trolejbusem číslo 3 z jedné konečné v Pardubicích na Dukla na druhou konečnou do Lázní Bohdaneč. Čápi tam hnízdili u místních rybníků, na ostrůvcích a v rákosí. Pozorovali jsme je zastaralým rodinným dalekohledem, který jsme si vzájemně půjčovali. Jejich každoroční přílet na jaře byla velká událost, o které se vždy mluvilo.
Před dvěma roky jsem si užila čápy na dovolené v Jindřichově Hradci. Nebylo dne, abych se nezašla podívat k některému z hnízd třeba na zámku. Na fotografii z Jindřichova Hradce je hnízdo pěkně z nadhledu. Čapí rodiče tam jsou s jedním čapím potomkem.
Loni již v době covidové, jsem si na jarní výlety do Bohdanče s rodiči nostalgicky vzpomněla a podařilo se mi přesvědčit manžela, že se tam pojedeme spolu podívat. Stálo to za to. Čápi a spousta jiného vodního ptactva u rybníků hnízdí stále. Na poloostrůvku Bohdanečského rybníka byla dokonce vybudována vyvýšená ornitologická pozorovatelna s popisem místních ptačích druhů. Možná pro někoho je to i dobrý námět na výlet - více se můžete dozvědět třeba zde: https://www.kudyznudy.cz/aktuality/udelejte-si-prochazku-okolo-bohdanceskych-rybniku/.
Koncem března jsem si někde přečetla článek o příletu čápů a zmínku, že u některých hnízd jsou nainstalované webowé kamery, umožňující živý přenos. Začala jsem googlit a z mnoha možností jsem si vybrala tu, která byla mému srdci nejbližší. Už od začátku dubna sleduji pravidelně každý den co se děje na hnízdě v Bohuslavicích u Trutnova a také na hnízdě na pivovarském komíně v Trutnově (https://www.capibohuslavice.cz/).
Na hnízdě v Bohuslavicích se letos na Apríla zabydlel čáp známý už z předchozích let, který se jmenuje Bohoušek. Je to dospělý zkušený čáp, který na stejném místě pobýval i v minulém roce. Celých osm dní netrpělivě čekal, než přiletí jeho partnerka. Odrážel nájezdy jiných čápů, kteří by se také rádi usadili na jeho hnízdě. A mezitím nepřetržitě hnízdo upravoval a vylepšoval. Čápi si nejsou absolutně věrní, pokud se čapí partneři neshledají nebo jeden z nich zahyne, najdou si i jiného partnera. Když vznešená a krásná čápice Bohunka konečně přiletěla, připadala mi jejich radost při shledání jako z jiného světa. Radostně a se zakloněnými hlavami si společně zaklapali zobáky. Klapání zobákem je mimochodem nejvýraznější zvuk, který čáp vydává. Používá ho nejen, když se raduje, ale také při obraně. Kadence klapání je samozřejmě odlišná. Bohoušek se hned po příletu Bohunky pustil do páření, bez ohledu na pravděpodobně dlouhou a náročnou cestu samičky. Čápi se k nám na jaře vracejí po zimování buď v subsaharské Africe nebo v jižní Asii. Po většinu cesty tzv. plachtí, tj. využívají stopupacících termálních proudů nad pevninou. Je zajímavé, že cesta čápům na směrem na jih trvá mnohem déle než cesta zpět.
Asi po pěti dnech snesla Bohunka první vajíčko. A pak ještě další čtyři, vždy téměř přesně po 48 hodinách. Život na hnízdě se změnil. Oba čápi už neodlétají shánět potravu společně, ale vždycky jeden z nich zůstává na hnízdě a sedí na vejcích. Zdá se, že se oba v této aktivitě pravidelně střídají. První mládě se rodí přibližně po 33 dnech od snesení prvního vajíčka. Nu uvidíme.
Nedaleko na pivovarském komíně v Trutnově se 11.4. objevila mladá čápice, která už dříve dostala jméno Betynka. Bylo to zřejmé z identifikačního kroužku na její noze. Podle něj se Betynka narodila v roce 2017 v Meziměstí. Strávila tu sama na komíně několik větrných a mrazivých nocí, párkrát se probudila i s jinovatkou na zádech. Ubránit toto místo před ostatními čapy však pro ni bylo stále obtížnější, občas musela bojovat i proti přesile. Až po deseti dnech se na hnízdo vrátila s novým a mladým parťákem, který dostal od pozorovatelů jméno Kuba. Od ostatních čápům se výrazně liší tím, že má pod krkem na náprsence do hněda zbarvené peří. Ti, kteří ho pozorují, odhadují, že se někde mohl umazat třeba od motorového oleje a téhle mastné špíny se nemůže nijak zbavit. Ani když se pravidelně a vytrvale zobákem čistí a v místech kolem zobáku, kam si nedosáhne, zasahuje i Betynka. Byl to vůbec jejich první tělesný kontakt, kdy mu Betynka na hnízdě oždibovala zobákem tmavé skrvny kolem očí. Kuba se trochu bál, ale držel.
Podle všech indicií jsou tito dva čápi nový mladý pár, který ještě nehnízdil. V porovnání s téměř dokonalou čapí dvojicí z Bohuslavic je vidět, že se všechno teprve učí. Kuba se nejdříve Betynce spíš dvořil, asi dva dny trvalo, než se Kuba udržel Betynce na zádech a došlo k prvnímu páření. Kuba zpočátku testoval pobyt na jejích zádech váhavě, dlouho se tam neudržel, ani Betynka příliš nespolupracovala. Pozice při páření je docela krkolomná, ale nakonec to oba zvládli na výbornou. Svědčí o tom už dvě snesená vajíčka. O osudu těchto vajíček však mnoho pozorovatelů pochybuje. Na pivovarském komíně ve výšce 41 metrů nad zemí jsou totiž pouze základy hnízda a mladým čápům se zatím nepodařilo vytvořit ohrádku z větví, ve které by se udrželo seno a suchý mech jako dobrý podklad pro vajíčka a připadně budoucí vylíhnutá mláďata. Jediné, co se Betynce povedlo, bylo vyhloubení malého dolíku do hlíny v podkladu hnízda. Kuba do něj párkrát přinesl v zobáku seno nebo listí, ale vše vzal vítr při prvním silnějšim závanu. Oba sice snaživě přerovnávají drobné i větší klacíky na hnízdě, ale nové a vhodné ke stavbě hnízda zatím nepřinášejí. Dokonce se nestřídají pravidelně při sezení na vejcích, často odlétaji oba z hnízda najednou a vejce zůstávají na hnízdě opuštěná. Žádný učený z nebe nespadl, příroda si určitě nějak poradí.
Život těchto dvou ptačích párů sleduji přes webovou kameru prakticky denně. Stále se děje něco nového a zajímavého. Jednou přinesl Kuba na hnízdo svůj úlovek - žábu. Trochu se o ni přetahovali, ale nakonec ji slupla Betynka. Občas Kuba přiletí na hnízdo se stavebním materiálem. Ale přinesené klacky zatím na hnízdě oba postrkují sem a tam. Kuba je posunuje blíž k důlku s vajíčky, ale Bety je zase odstrkuje pryč a vyhlubuje důlek. Podloží vajíček stále čechrá a zobákem vajíčka otáčí nebo posunuje. Občas se nad jedním důlkem pohybují i zobáky dva, něžně a bezpečně se dotýkají svých vajíček i sebe navzájem. Zobák je opravdu pozoruhodný a silný nástroj. Samozřejmě důležitý pro lov i zpracování potravy. Ale je využíván i ke stavbě hnízda, k zahánění nepřátel a k bitkám s jinými čápy. Ostatně zblízka je to na povrchu zobáku vidět, je tam řada šrámů. Odhánění cizích čápů od hnízda i bitky jsou teď skoro na denním pořádku. Jakmile je cizí čáp spatřen, startuje na hnízdě odstrašující klapání. Pokud se odváží blíž k hnízdu, čáp obránce se postaví a zvětší svou velikost odtažením křídel od těla, aby ho odstrašil. Přitom stále zuřivě klape zobákem a otáčí se tak, aby měl narušitele po celou dobu na očích. Odváží-li se vetřelec až na hnízdo, nastává bitka tělo na tělo. Na tomto hnízdě vždycky skončila důrazným vystrnaděním vetřelce.
Nevím úplně přesně, proč mě sledování čapího života tak upoutalo. Nudím se v ponorce? Ráda sleduji kousek světa, kde všechno funguje tak jak má a svět je tam ještě v pořádku? Zavírám oči před současnou realitou na domácí i světové scéně? Možná z každého kousek.
Poznámka:
Své oblíbené čápy jsem si zvěčnila i na kamínky.