Komu není rady, tomu není pomoci, řekla by moje maminka, kdyby viděla, jak se u nedělního poledního kafíčka věnuji mé oblíbené činnosti, tj. pojíždění prstem po mapě a hledání náplně pro odpolední činnost.Tobě při tomto nestálém počasí nestačí, jak jsi dvakrát zmokla na Rané? To nic nebylo, maminko, nejsem z cukru. Pomyslela jsem si a v té chvíli mě napadlo, že na konci května už by mohly kvést vstavače vojenské na stráni v Radouni nedaleko Štětí. A do Štětí je to od nás jen 10 km. Kromě toho jsem na mapě objevila další zajímavou lokalitu - PP Bílé stráně u Štětí. Navíc obě stráně jsou na trase velkého asi 20 km okruhu kolem Štětí Naučné putování loupežníka Štětky. Hádejte, jestli Štětka před nástupem loupežnického řemesla byl malířem pokojů či zda si tvůrci naučeného putování vzali na základ město Štětí. Ostatně část tohoto putování už jste se mnou absolvovali (Za loupežníkem Štětkou, hadem a harfenicí )
Přírodní památka Radouň má dvě části, každou na jednom konci půvabné vesnice. Na první stráni na začátku jara kvetly koniklece, ta druhá je proslulá výskytem vstavače vojenského. Rozhodnutí padlo rychle a za chvíli už jsem manželovi dávala pusu na rozloučenou na silnici u Radouně s tím, že ze Štětí se vrátím autobusem.
Ve chvíli, kdy jsem uviděla tabuli PP Radouň, spustil se déšť. Vyškrábala jsem se do stráně k tabuli a jen si pomyslela, že historie se opakuje. Tulila jsem se k ní a sledovala, jak se louka neúprosně plní dešťovými kapkami. Déšť naštěstí po chvilce ustal a já jsem si namočila boty, ač jsem prošla jen kousek louky. Nutno přiznat, že dobrovolně. Bradáčky vejčité ještě nekvetou, ale vstavače vojenské už se začínají šikovat k parádní přehlídce. Když se skloníte ke květenství, snadno zjistíte, jak ke svému názvu tento vstavač přišel. Kvítek prostě vypadá jako človíček s helmou na hlavě.
Vydala jsem se dál směrem k Čakovicím, ze silnice uhnula k rybníku a to už mi bylo jasné, že se hrne další dešťový mrak. Déšť č. 2 mě zastihl u rybníka před Čakovicemi. Naštěstí jsem ho celkem bez úhony přečkala pod hustým stromem.
Těsně před Čakovicemi cesta uhýbá ze silnice ostře doleva a vyvede poutníka na krásnou polní cestu mezi lány obilí, vlnící se touto dobou čerstvými světle zelenými vousatými klásky. Na obzoru se objeví Říp i pěkně vyskládané kopce Českého středohoří. Ke kochání nebylo příliš času, husté mraky, místy tvořící záclonu až k zemi, nevěštily nic dobrého. Každopádně polní cesta mě přivedla až ke srázu, pod nímž teče Labe a jako na dlani jsem měla průmyslové město Štětí. Přírodní památka Bílé stráně u Štětí se rozkládá právě na tomto jižně orientovaném svahu. Našla jsem několik vstavačů vojenských i dalších pestrých kytiček, ale to už se přihnal déšť č. 3. Běžela jsem pod další strom a tentokrát jsem musela i otevřít deštník. Už jsem na nic nečekala a pokračovala mokrou cestou směrem ke Štětí. U cesty jsem se ještě potěšila se stádečkem pasoucích se oveček, koz a krávy, evidentně si užívajících jarní pastvy a spěchala dolů do Štětí.
Maminko, měla bys pravdu, nezmokla jsem dvakrát jako na Rané, ale rovnou třikrát. Tvoji svéhlavičku to neodradí, aby si tuto příjemnou asi 7 km procházku co nejdřív zopakovala (Prší prší, jen se leje, tak na Ranou pojedeme
