Píši toto oslovení proto, protože jsem si myslela, že už trochu přátelé jsme. Píši do íčka od samého začátku a bylo mi tady s vámi dobře.. Nemyslím si, že všechno, co jsem napsala, se vám muselo líbit, ale buď jste se hodnocení nezúčastnili, nebo vaše kritika byla laskavá.
Tak jsem se snažila i přistupovat já k vám. Měla jsem dojem, že některé z vás už znám dobře. Mohli jsme si psát o všem i o drobných úspěších i neúspěších. a byli jsme k sobě chápaví, nebo si to alespoň myslím.
Najednou se stalo ale něco, co je opravdu nepříjemné. Zjevil se totiž mezi námi prudič. Nebudu ho už popisovat, protože už jsem to udělala. Je zajímavé, že se nejvíce zaměřil na mne a začal mi systematicky otravovat život. Ono se to chvíli vydržet dá, ale já raději ustoupím, protože moudřejší to tak dělá. Atmosféra tady zhoustla a prudič už se snaží dostat pod kůži, jak jsem si všimla, i někomu dalšímu. Už mi tady není opravdu dobře.
Napsala jsem tedy nakonec báseň o lásce, ale i do toho se prudič zapojil, i když myslím, že nemá o lásce ani potuchy. Ta báseň byla pro vás, kteří jste mi projevovali svoji přízeň. Tu lásku v srdci si nechávám a možná, že až tady bude jiné ovzduší, se ještě vrátím.
P.S. Vím, že se prudič ještě zapojí a na závěr se mě ještě jednou pokusí otrávit. Mě se to už ale netýká. Je to jenom jeho problém.