Nyní je výběr květin nepřeberný, ale málokdo při jejich darování přemýšlí, co chce vyjádřit. Prostě dáváme kytku a basta.
Naši předkové běžně ovládali něco, co se dá nazvat květinovou symbolikou. Když darovali kytici, přesně věděli, proč je složená právě z těch a ne jiných druhů květin a co jimi chtějí naznačit, vyjádřit. Většinou se pomocí květin naznačovala náklonnost, vášeň, pozvání na schůzku nebo naopak konec vztahu.
Většina lidí z této zábavy zná nyní pouze symboliku růží. To, že růže vyjadřuje lásku, tuší i ten, kdo nikdy žádnou kytku nikomu nedaroval. Je to tak, jenže se díky tomu z darování květin stala tak trochu nuda. Každý koupí kytku růží a má splněno, protože má pocit, že tím nic nezkazí. Jistě, růže jsou nádherné, ale mnoho žen se dostalo do fáze, kdy jim kytice růží prostě přijde nudná a květomluvu si samy pro sebe upravily tak, že jim je dává člověk, který nemá dostatek fantazie.
Podivné postavení mezi květinami mají v posledních letech karafiáty. Nádherné květiny získaly nálepku čehosi, pod čím si mnoho žen vyššího věku představí nejrůznější oslavy státních svátků, Mezinárodního dne žen či podnikových schůzí. Tři povadlé rudé karafiáty s větvičkou asparagusu byly dárkem při předávání nejrůznějších ocenění, vyznamenání, krčily se v ošklivých vázách při nejrůznějších schůzích. Mnozí lidé je mají spojené s nekonečně nudnými projevy různých papalášů při těch nejpodivnějších oslavách. Jenže v květomluvě karafiáty vyjadřují obdiv a závazek vůči tomu, komu jsou darovány. Velmi často bývaly součástí mnohodruhových kytic právě jako vyjádření závazku, tedy toho, že to darující myslí takzvaně vážně. Karafiát býval květinou váženou, oblíbenou. A zaslouží si opět takovou být. Stačí se do nějakého zadívat, obdivovat jeho neuvěřitelně nádhernou skladbu, barvy, velikosti. A tak je velký nesmysl považovat stále ještě karafiáty za symbol komunistických schůzí, protože mnoho žen by krásnou kytici karafiátů často přivítala mnohem více než obligátní růžičky. Některé dokonce právě karafiáty považují za nejkrásnější květinu ze všech.
Gerbery jsou považovány za symbol přátelství, podle květomluvy jsou výbornou volbou, pokud neseme kytici někomu, s kým máme vztah pracovní, obchodní. Nevyjadřují údajně lásku, cit.
Tulipány vyjádříme náklonnost, přátelství, porozumění, rovněž jsou řazeny mezi takzvaně přátelské květiny a hodí se jimi obdarovat při jakékoli příležitosti, ať už jde o narozeniny kolegyně nebo návštěvu babičky.
Lilie bývá označována jako květina vhodná pro velmi slavnostní, až důstojné oslavy a příležitosti.
Frézie se podle květomluvy hodí v případech, kdy chceme někoho povzbudit, rozveselit nebo mu poděkovat. Prý jde o ideální volbu, když chce kamarádka kamarádce jen tak přinést květinu.
Slunečnice. Málokdo sice daruje kytici složenou pouze se slunečnic, ale podle květomluvy by to byl dobrý krok. Jedná se o symbol dobré nálady, optimismu, přání skvělé budoucnosti, takže se prý hodí na jakoukoli neformální příležitost a klidně i na rande. Je samozřejmě dobré si předem zjistit, zda dáma třeba nesnáší žlutou barvu.
Podobné postavení mají v květomluvě jiřiny.
Speciální význam mají narcisy. Jednak coby jarní květina symbolizují naději, nové začátky, ale zároveň prý mají i dosti výrazný erotický podtext. Darující prý kyticí narcisů dává najevo, že s ní chce trávit co nejvíce času a kochat se její krásou.
Na květinách je ovšem nejkrásnější to, že jsou různorodé, že mají tolik tvarů, barev, velikostí. A tak, kdo by se chtěl zábavě zvané květomluva opravdu věnovat, má nepřeberné množství možností jednou kytkou vyjádřit spoustu věcí. Stačí ji jen složit z různých květin, přemýšlet nad jejich významy. Jenže to je nyní tak neobvyklé, že hrozí, že by to obdarovaná stejně nerozklíčovala. Ale možná, že to je jedno. Kytice má prostě udělat radost. Má se líbit. A tak vlastně úplně stačí, když obdarovaná řekne: Ach, ta je krásná.
Ale i tak se vyplatí při výběru kytice aspoň trochu přemýšlet a nesáhnout po prvním lehce povadlém pugétu na benzínové pumpě. Darování kytice by vždy měla být událost a naprostá většina žen velmi dobře pozná, kdo si s ní dal trochu přemýšlení a vybírání, i když třeba vůbec neví, že něco, co se nazývá květomluva, existuje.