Jak vás napadlo vyrábět šperky z betonu a jak jste se vlastně daly s Petrou dohromady?
Jsem původně sklář, ale po skončení školy jsem se věnovala organizování farmářských trhů. Petra je zase religionistka, která na mateřské dovolené začala vyrábět šperky z plexiskla. Toužila ale pracovat s nějakým přírodnějším matriálem. A tehdy narazila na beton. U kamarádky si všimla betónového poklopu na studni a začala přemýšlet, jestli by se dal beton použít i jinak. Zkoumala, zkoušela a vyrobila betonový náhrdelník ve tvaru kuličky kombinovaný s polodrahokamem. Tak se začaly rodit betonové šperky, které dnes obě tvoří pod značkou Fakticky.
Seznámil nás Petřin muž, který měl pocit, že my dvě bychom mohly pracovat společně. Setkání jsme ale odkládaly asi tři měsíce. Když jsme se nakonec opravdu setkaly, bylo okamžitě jasné, že to bude fungovat. Podařilo se nám vytvořit pevné přátelství a krásnou spolupráci. Která trvá už cca pět let.
Jaké materiály se s betonem nejlépe kombinují?
Naše značka je založena na kontrastu betonu a drahých kovů a nerostů. Na kontrastu šedého, obyčejného, studeného betonu a krásy jež v útrobách země rostla tisíce let. Polodrahokamy často používáme v surovém stavu. Vynikne tak krása přírodního krystalu. Pracujeme rády s nedokonalostí a nedokončeností tvaru. Na řetízky a mechaniky používáme převážně chirurgickou ocel. Některé kusy jsou stříbrné, ale tam máme omezené možnosti. Ani jedna nejsme původně šperkařky a nemáme punc. Můžeme tedy stříbro používat jen velice omezeně. Přemýšlíme tedy, že bychom se v tomto směru rády dál vzdělávaly. Ale znáte to, s malými dětmi není ani dálkové studium po víkendech úplně logisticky jednoduché.
Kde získáváte právě polodrahokamy?
Začali jsme je nakupovat různě na burzách a dnes už máme svoje oblíbené dodavatele z řad sběratelů. Rádi nám přenechají například mírně poškozený kus krystalu, který pro ně ztratil cenu. My mu pak vdechneme nový život.
Šperky z betonu začali v poslední době vyhledávat i muži. Máte takovou zkušenost i Vy?
Ano, máme několik stálých zákazníků mezi muži, kteří běžně nosí prsteny a třeba manžetové knoflíčky. I muži se chtějí líbit a nosit něco originálního.
Děláte i věci na zakázku...
Není to pro nás žádný problém. Nejčastěji si zákazníci donesou třeba nějaké své kameny a chtějí je zapracovat do šperku. Teď jsem například pro jednu paní dělaly prsten a náušnice s vltavínem po její babičce.
Velmi efektně působí vaše nástěnné hodiny z betonu. Pustíte i do dalších výrobků z tohoto materiálu?
Přesídlila jsem téměř natrvalo na starý mlýn u Lanškrouna a mám tady v bývalé mlýnici výrazně víc místa, než v mé malé dílně v Praze. Chystám se tu zkoušet například větší objekty a květináče. Jsem totiž milovníkem rostlin a hlavně sukulentů a těm beton moc sluší. No a mým snem jsou sochy. Jsme tu na samotě u potoka, a tak se mohu v klidu pouštět do různých nápadů. Atelier v Praze si ale zatím nechávám a doufám, že se zase brzo budeme moct setkávat a dělat workshopy.
Co ke své práci vlastně potřebujete?
Základem jsou brusky. Mám především takovou, na níž pracuji vodorovně a na dobrušování využívám zubařskou brusku do ruky. Brousí se vše za mokra, takže jsem stále ohozena takovým tím jemným bahýnkem a kolem sebe vytvářím konstrukce s igelitovým závěsem, aby to nebylo všude. Princip je vlastně stejný jako u broušení skla nebo polodrahokamů. Každá ploška se musí obrousit od nejhrubšího kotouče po nejjemnějsí. Vetšinou dva brusné a tři leštící. Často i ubrousím nehty a bříška prstů a ruce mám jako průměrný zedník J Prostě nejsem žádná princezna ze mlejna.
Popište nám prosím, vznik betonového šperku...
Beton se musí dobře rozmíchat. Využíváme šperkařský beton, který má atesty na kontakt s kůží i potravinami. Je drahý a jeho dvacet pět kilo stojí kolem tří tisíc korun. Musíte ho mít vyzkoušený a vědět přesně jak ho namíchat. Směs poté naliju do silikonových forem, které si také vyrábíme. Uvnitř forem jsou ocelové trubičky, aby se potom beton netřel přímo o řetízek. Různě dlouho to ve formách tuhne tak od pěti do 14 dnů, podle toho co právě vyrábíte. A potom brousíte, brousíte a leštíte do konečné podoby. Jen pro představu u jednoho prstenu to trvá několik hodin.
Nabízí se otázka, zda a jak vaši práci ovlivnila pandemie. Obvzlášť pro to, že prodáváte na různých trzích a venkovních marketech...
Samozřejmě ekonomicky nás to zasáhlo a kdyby nebyly žádné vládní kompenzace, musela bych nastoupit někam na plný úvazek a na tvorbu už by nebyl čas. Trochu nás to ale popohnalo v práci na eshopu. Nevyrovná se to, ale vůbec situaci před pandemií akce na živo nám velice chyběly. Přece jen máme jak ve zboží, tak i v surovinách dost peněz. Prodej šperků se snížil o cca 80 procent. Designové obchody byly dlouho zavřené a o velkých přehlídkách a marketech jsme si mohly leda nechat zdát. Pro mě jako pro člověka to však mělo své plusy. Odhodlali jsme se přestěhovat do starého mlýna tři hodiny od Prahy, k čemuž jsme stále hledali ten správný impuls. Pořídili jsme si ovce a slepice a začali jsme fungovat tak, jak jsem si vždycky přála. Mám tady velkou brusírnu a dost prostoru na atelier. Takže nás vlastně ta situace postrčila...
