Narozeninové
Tak nám zas bude o rok víc,
mně dřív, tobě až za měsíc.
Na konci oba sedmičku,
život už máme v malíčku.
Víme, jak z něj se radovat,
i zlé že se nám může stát.
Využijme si čas spolu,
než nás osud strhne dolů.
Čas o rok popošel,
sedmička na nás kývá,
my půjdem spolu s nadějí,
poznat, co osud skrývá.
Věčný je osud, naděje,
co ztrácí se a vrací,
s vírou pak vzlétnem ke Slunci,
jak nebem tažní ptáci.
Vzlétla bych s tebou i k Měsíci;
dokud je Země nám přející,
když Měsíc ozáří oblohu,
však netrápí mě, že nemohu.
V noci létají moudré sovy,
leč ty nám nejspíš nenapoví,
zda naplno žít, či ubrat plyn,
když dožít se chceme kulatin.
Víra je věčná, věčný je cit,
snad splní se nám všechna přání,
škoda běh zvolnit, když chceme žít,
člověk chce být, i když se sklání.
Sedmička šťastným číslem bývá,
zastávka v životě a malý pohled zpátky,
kulaté výročí však na nás zdáli kývá,
s tebou tam vstoupit chci otevřenými vrátky.
Životem dále jít a naději mít v tváři.
Procházet krajinou, v duši mít mír a klid.
Osude posečkej, vždyť Slunce ještě září!
Osude posečkej, je přece krásné žít!
*
Autoři: Věra Ježková a Jan Zelenka
