Vše se slévá v jedno a vše pomáhá člověku načerpat vzduch a životní energii.
Nejraději mám ranní nebo večerní procházky. Ranní vzduch je tak osvěžující, vše v přírodě kypí životem, ptáčkové neustále švitoří a přelétávají sem tam. Moje psí holky pobíhají zvesela přede mnou. Mezi stromy prosvítá sluníčko a mně začíná být tak blaze a uvolněně. Najednou cítím, jak mě objímá vzduch, slunce, stromy tiše ve vánku šumí a vím, že v těchto chvílích jsem spjata bytostně s přírodou, s něčím nevysvětlitelným. Jsem součástí v těchto chvílích všeho, co se kolem mě odehrává a já tím prostupuji.
V takových chvílích mi je nesmírně dobře, Není místa pro žádné chmurné myšlenky. Jsem tu, jako malý nepatrný dílek do mozaiky, která se skládá z mnoha mnoha dalších nepatrných dílků. A každý ten nepatrný dílek je nepostradatelný pro celek. Pro estetiku i funkčnost. Takže jsem vlastně nepatrný, ale nepostradatelný dílek do skládačky.
Večerní procházky jsou kouzelné a jedinečné. Cítím, jak vše se zklidňuje, ztišuje a připravuje se na odpočinek. Slunce zapadá a už nevydává sálavé teplo, jen nádhernou zář, když mizí za obzorem. Takové ztišení prožívám niterně. Říkám tomu lehkost bytí. V životě přijde jistě různé větší, či menší trápení, tomu se nevyhneme nikdo. O to je důležitější, žít svůj život jak nejlépe umím a dělat to, co zvládnu a co mi činí i radost. Pak tu svoji dobrou náladu mohu dávat i ostatním. Myslím, že příroda nás i učí být lepšími, nebýt malichernými a sobeckými.
Co na tom záleží, jak jsi stár a kolik je ti let, když v trávě kvítek uvidíš, pak poklekneš.
Přeji vám, milí přátelé, ať příroda na vás pamatuje jen v dobrém a můžete z ní čerpat svoji sílu. Jsme její nedílnou součástí.