Klášter sester premonstrátek byl založený už v roce 1144 a byla v něm vychovávána např. Přemyslovna sv. Anežka Česká. Po zrušení kláštera císařem Josefem II. přešel do civilních rukou a čekal ho nelehký osud. Začátkem 19. století objekt získal šlechtický rod Lexů z Aehrenthalu, který ho přestavěl na zámek a ten pak byl znárodněn po 2. světové válce. Dlouhá léta pak zámek chátral v péči státu. Po roce 1989 část objektu, konkrétně klášterní kostel Narození Panny Marie s románskou kryptou a přilehlé budovy, získaly sestry premonstrátky a začaly tu opět žít řeholním životem. Krásný kostel byl přístupný při mších nebo po domluvě. Letos jsem zjistila, že se tu nabízejí pravidelné prohlídky. S ohledem na to, že další turistické atrakce v Doksanech nejsou ani tu není kde se najíst, jsem se rozhodla po prohlídce kláštera posadit naši skupinku do autobusu a pokračovat do Litoměřic.
10. července z autobusu v Doksanech vystoupili Jarka a Maruška s Jirkou z dalekého Havlíčkova Brodu a pražská Vlasta. Prohlídku jsme měli zpestřenou nádvořím plným filmařů a filmových kulis, neboť se tu natáčel zahraniční seriál. Myslím, že prohlídkou kostela a krypty nebyl nikdo zklamán a do odjezdu autobusu jsme stihli ještě zmrzlinu.
Z autobusového nádraží v Litoměřicích jsme se loudali Dlouhou ulicí k náměstí a tam jsme se setkali se Soňou a její kamarádkou. A tak už nás výletníků bylo sedm. Po obědě na náměstí jsme se vydali kolem bývalé hvězdárny, nyní Galerie marionet, do Parku Václava Havla. Prošli kolem půvabného, avšak zavřeného kostelíku sv. Vojtěcha a hleděli jsme na litoměřickou dominantu - štíhlou bílou věž katedrály sv. Štěpána na Dómském pahorku. Odměnou za vyšlapání 200 schodů nám byl nádherný výhled na Litoměřice a okolí. Dokonce byly vidět i krovy opravující se radniční střechy. Samotná katedrála sv. Štěpána mj. skrývá i pět velkých oltářních obrazů Petra Brandla. Fotografovat se zde nesmí. Výletnice sice měly přání podívat se do Kavárny s párou, ale ta je trochu stranou trasy. Ušila jsem na ně trochu fintu a cestou na náměstí jsem je vzala do své oblíbené kavárny Lilie. Tam jsme štěbetali u kafíčka a dortíků za na dnešní dobu dost nezvyklé ceny, rozuměj tady jsou za stejnou cenu než jinde dortíky rovnou dva. Posilněné nás čekaly ještě tři turistické cíle.
Prvním z nich byl Kostel Všech Svatých, jehož vnitřní výzdoba připomíná krémové pusinky na dortu. Odtud jsme se vydali na litoměřické parkány. Odjet z Litoměřic a nezajít k pomníku Karla Hynka Máchy, neprojít se po Máchových schodech a nepokochat se výhledy z hradeb, to by byl opravdu hřích. Čas se pomalu nakláněl a nás čekal ještě jezuitský Kostel Zvěstování Panny Marie, postavený stavitelem Octaviem Broggiem. To je ten se dvěma věžemi, který je vidět nad schody při příjezdu do Litoměřic po mostě přes Labe. Kostel je odsvěcený a po zrušení jezuitského řádu josefínskými reformami sloužil např. jako pivovarský sklad. Později v něm byl depozitář a restaurátorské dílny Severočeské galerie výtvarného umění. Dnes tu najdeme výstavní a koncertní síň. V tomto kostele jsem ještě nikdy nebyla a jeho interiér mě velmi překvapil. Z vybavení kostela v něm není vůbec nic. Je vymalován krásnými freskami, leč srdce usedá nad jejich stavem. Instalace výstavy se do něj výborně hodí. Na kůru jsme se setkali s mladou sympatickou dvojicí, prohodili pár vět a vzájemně se vyfotili. Líbilo se nám, že i mladí mají zájem o podobné projekty.
Počasí nám přálo, nálada byla výborná a spokojeně jsme se rozjeli do svých domovů.
