Bylo hezké i když chladné zářijové ráno, které ovšem ukazovalo, že celý den bude krásný.
V autobuse, kterým jsem jela do blízkého městečka, jsem seděla jako pasažér úplně sama. Řidičkou byla velice mladá milá paní a hned na další sedadlo si sedl starší pán. Začali si spolu povídat, jak je málo řidičů. Konkrétně u jejich firmy chybí šest řidičů autobusů a pět řidičů na nákladní dálkovou přepravu.
Pán říká: "Je mi už 69 let, ale stále brigádničím jako řidič, ale už mne to unavuje. Vím, mám víc peněz, mohu si mnohé dovolit, ale kdybych ty peníze neměl, tak to nekoupím. A takových téměř sedmdesátníků, kteří přesluhujem, je v naší firmě hodně a všichni si říkáme - je nám to zapotřebí? Jenže mladí nejsou, a tak nás naše vedení vždy přemluví, abychom dělali dál..."
A já jsem už zanedlouho u své dobré známé a ta mi mimo jiné povídá, že u nich ještě stojí lány obilí a to už je 7. září. A dodává: "Včera jsem byla ve svém rodišti na Vysočině a tam už jsou žně dávno hotové. U nás prý je nedostatek řidičů kombajnů..."
Po chvíli ovšem dodává: "Jenže jsou zde potřeba i prodavačky a řemeslníci ve všech oborech..."
Jdu zpět pěšky delší cestou na autobus a z menší restaurace vycházejí tři muži v montérkách ze svačiny a povídají si mezi sebou: "Tak my dřeme od nevidím do nevidím a zde vysedávají mladí a zdraví příslušníci etnika, kteří nemusí pracovat a mají se líp než my, protože jsou státem velice dobře zabezpečeni."
Je skutečně i dnes nádherný den plný sluníčka a já zde budu mít 14letého vnuka, který mi pomůže posekat vzrostlou trávu ve svahu - v rovince jsem to posekala elektrickou sekačkou, ale svah mi přerostl a na tu už je moje sekačka slabá. Druhý 12letý vnuk mi pomůže vykopat brambory...
Když jsem pro oba malé vnoučky začala občas chodit do mateřské školy, tak se mne nejdříve ptali - kde mám auto?
Já na to: "Děti, já to vedu po staru, my budeme chodit pěšky - auto nemám..."
A tak jsem vždy šli hezky společně, povídali si, zastavili se na dvou dětských hřištích a byly to vždy nádherné i vzájemně obohacující cesty s oběma vnoučky...
Loni jsem s 11letým vnoučkem sázela brambory. A on mi řekl, že druhá babička s dědečkem mají sazeč - já zase na to - oni mají víc polí, tak musí být traktor. Já mám jen zahrádku, tak nám to stačí dělat po staru motykou - zvládli jsme to společně a moc se mu tato práce líbila, protože ji ještě nikdy neviděl. Když jsme brambory loni vykopávali, zase mi řekl, že druhá babička s dědečkem mají na tuto práce menší traktor s čertem...
Já zase na to, že mám brambor málo, tak nám na to postačí motyka - zvládli jsme to.
V současnosti mám čtyři nejmladší vnoučata na 8letém gymnaziu, ale všichni jsou vedeni i k manuální práci a k brigádám. Jedna vnučka už druhým rokem provází ve Sloupsko-šošůvských jeskyních, další vnuk chodí také na brigády.
Říká: "Rád poznávám těžkou manuální práci, alespoň mne to motivuje abych se víc učil a dostal se na vysokou školu..."
Pomáhají mi i občas umýt okna, pověsí záclony, někdy pomohou i s větším úklidem, vařením nebo pečením.
Ale užíváme si stále kratších nebo delších výletů - ovšem jak vnoučátkům přibývají roky, tak už mám stále méně a méně jejich foteček...
Když tak vidím některé současné děti, jak bezcílně bloumají ulicemi, tak jsem velmi ráda za to, že ve svém dětství jsem pomáhala rodičům jak na polích, tak ve chlévech. Chodila jsem ráda i s ostatními na školní polní podzimní brigády nebo pomáhat společně se spolužáky sázet v lesích stromky. Ale obzvláště jsem moc ráda za to, že všechna moje vnoučátka jsou vedena i k té potřebné manuální práci, a tak nepotřebují jen neustále ťukat a dívat se do chytrých mobilů.
A protože chodím převážně pěšky, tak vidím, že těch pracovitějších lidí stále víc ubývá a spíše přibývá jen těch lelkujících, kteří jsou celkem dobře sociálně zabezpečeni...
Ale abych se zase vrátila k nedostatku řidičů z povolání.
Nechci být špatným prorokem, ale autobusy s dětmi do škol budou potřebné stále - kéž by se našlo víc mladších řidičů, kteří by s nimi také velmi rádi jezdili.
Vybavuje se mi písnička ze 70tých let Ladislava Vodičky - toho času zpíval o tom, jak těžkou práci má řidič, co všechno musí znát a zvládat...
Píši jen kousek upravené písně:
"Řidič ten tvrdý chleba má...
...chce to jen pevnou vůli a kus svého srdce dát. Protože sednout za volant jen pořádný člověk smí, to ví přece i každý řidič sváteční"
PS. Tehdy autor ovšem ani netušil, jak skutečně tvrdý chleba bude mít dnešní řidič...
