Interpunkce 2
Souřadné spojení vět spojkami a, i, ani, nebo, či
Čárku nepíšeme před spojkami a, i, ani, nebo, či, pokud jde o spojení vět hlavních či vět vedlejších ve slučovacím poměru. Jsou-li však věty spojeny v jiném poměru než slučovacím, oddělujeme je čárkou. Např.: Oznamuji, že přijedu ve čtvrtek a že se zdržím asi týden. (poměr slučovací) Snažil se, a neuspěl. (poměr odporovací)
Spojení a dokonce je obecně přijímáno jako základní signál stupňovacího poměru, proto se před ním vždy píše čárka. Např.: Na jednání přišel pozdě, a dokonce se ani neomluvil.
U ostatních spojovacích se připouští psaní s čárkou i bez ní. Např.: Už se stmívalo(,) a k tomu začalo pršet. Neslyšel vůbec nic(,) a navíc měl přes oči zavázaný šátek.
Při vyjadřování důsledkového poměru spojka a zpravidla stojí ve spojeních a proto, a tedy, a tak, a tudíž, proto se před ní píše čárka. Např. Nedostali jsme zprávu včas, a proto jsme nemohli přijít. Soused dlouho neplatil nájem, a tak ho majitel domu vystěhoval. Včera jsem se nedívala na zprávy, a tak o tom zemětřesení nic bližšího nevím.
Od souvětí, v nichž spojení a tak signalizuje důsledkový poměr, je třeba odlišit souvětí, v nichž příslovce tak odkazuje na obsah předchozí věty. Např.: Položila hlavu na stůl a tak ho poslouchala. Věty jsou v poměru slučovacím, a proto čárku nepíšeme. („A tak“ zde znamená „a tím způsobem“.)
Spojka ani
Čárku před ani nepíšeme, pokud jde o poměr slučovací. Jestliže jde o spojení v jiném než slučovacím poměru, čárku před ani píšeme. Např.: Není mu rady ani pomoci. (věta jednoduchá) Nedokázala jsem si to představit ani domyslet. Nechtěla se s ním setkat, ani ho vidět. Nepotěšil jste mě, ani já vás nepotěším.
Spojení vět dvojitými spojovacími výrazy ať – ať, ať – či, ať (už) – nebo, ani – ani, buď – (a)nebo, jednak – jednak, nejenže – ale (i) / ale ani / ba dokonce / nýbrž i, na jedné straně – na druhé straně apod.
V těchto případech se píše čárka před druhým spojovacím výrazem. Např.: Ať už přijde osobně, nebo vyšle svého právního zástupce, smlouvu se nám dnes jistě podaří uzavřít. Maminka se na chlapce ani nezlobila, ani mu nevyhubovala. Buď je opravdu tak hodná, nebo to jen předstírá. Vichřice v tom okamžiku už jednak ztrácela na síle, jednak se vzdalovala. Na jedné straně vidí spoustu věcí optimisticky, na druhé straně je však někdy škarohlíd.
V případě, že se ke druhé složce v pořadí souřadně připojují další složky, píšeme čárky před druhým a každým následujícím souřadicím spojovacím výrazem. Např.: Všechny tyto příhody jsem s nimi buď zažil, nebo o nich slyšel z jejich vyprávění, či mi o nich vyprávěl někdo jiný.
Podřadná spojení vět – podřadicí spojky (aby, ač, ačkoli, ať, až, byť, jelikož, jestliže, jako, kdyby, když, leč, leda(že), li, pokud, poněvadž, protože, přestože, sotva, třebaže, zdali, že apod.)
Čárkami oddělujeme spojení vět hlavních a vedlejších. Např.: Pokáceli strom před oknem, aby jim nestínil do bytu. Pavla se za svého přítele provdala, ačkoli jí to matka rozmlouvala. Chlapec čekal, až se sestřička probudí. Muselo to být velmi vážné, jestliže je to trápí dosud. Mluvili jistě o mně, poněvadž mě nenápadně pozorovali. Protože bylo náledí, chodili lidé na ulici velmi opatrně. Aby zvládla zkoušku úspěšně, musela se hodně učit. Přemýšlím, zdali by nebylo lépe odejít. Řekl, že mu na tom nezáleží. Šel tam, třebaže jsem ho od toho odrazoval. Obsáhle o tom vyprávěl, ačkoli tomu vůbec nerozuměl.
Podřadná spojení vět – vztažná zájmena kdo, co, který, jaký, čí, jenž
Vedlejší věty uvozené vztažnými zájmeny oddělujeme čárkou. Např.: Účastníci porady se nemohli dohodnout, kdo má zastoupit nemocného vedoucího. Komu ta záležitost prospěla nejvíc, Petr v té chvíli nevěděl. Stalo se to, čeho se nejvíc obávali. Budu vám vyprávět příběh, který na mne hluboce zapůsobil. Děti měly velkou radost ze dvou štěňat, jež dostaly od rodičů k narozeninám. Bylo to pro něj překvapení, o jakém se mu ani nesnilo.
Podřadná spojení vět – příslovce dokud, kam(koli/koliv), kde(koli/koliv), kdy(koli/koliv), proč atd.
Čárku píšeme také ve větách uvozených příslovci. Např.: Neodejdu, dokud ti nebude líp. Kamkoli přišla, všude si našla přátele. Pejsek k holčičce přiběhl, kdykoli na něj zavolala. Pořád nemůžu pochopit, proč to udělal.
Vložené vedlejší věty
Vložené vedlejší věty oddělujeme čárkami. Např.: Někteří spolužáci, kteří přišli na sraz, se po tak dlouhé době nepoznali. Přece už včera, když ses vracel domů, sis musel toho nabouraného auta všimnout. Oblečení v dobrém stavu, do něhož už se nevejdu, odnáším do kontejneru. Požár vypukl v domě, který patří soukromému majiteli, a nikdo na tu hrůzu nemůže zapomenout. Myslím, že tam nikdy nebyla, a všechno tomu nasvědčuje. Když zjistíme, kam odešel, možná se vše vysvětlí. Ačkoliv jsme se jí nezeptali, proč to udělala, řekla nám to.
Zdroje:
Havránek, B.; Jedlička, A.: Stručná mluvnice česká. Upravené vydání podle nových Pravidel českého pravopisu z r. 1993. Praha: Nakladatelství Fortuna, 2002.
Internetová jazyková příručka. https://prirucka.ujc.cas.cz/
Úvodní foto: Jelínek, J; Styblík, V. Čtení o českém jazyku. Praha: SPN 1971. Ilustrace Miloš Nesvadba.