Emigrant - díl šestý

Emigrant - díl šestý

16. 12. 2012

14
„Fredy volal, že do týdne odjíždí,“ sdělila mu Anička, když se probudil po dlouhém spánku v sobotu před polednem. „Snídani jsi prospal, tak můžeš jít za chvíli přímo obědvat. Budeme si muset trochu pospíšit, víš že máme jet dnes pro Zuzanku."

Měl náročný týden, tak si opravdu tentokrát v sobotu pospal. Bylo mu najednou docela fajn, ocenil, že se nemusí starat sám o sebe, ale naopak, že je o něj postaráno. V bytě všechno vonělo, všechno bylo již přichystáno. V bytě u Aničky, kde již pár dní víceméně bydlel. Každopádně vždy od pátku do neděle. Výborně se najedli, chvilku si ještě povídali a pak vyrazili do Feldkirchu. Cestou se zastavili v pěkné výletní hospůdce na kávu, na zákusek a celkem brzy dorazili na místo. Provoz nebyl moc velký, jelo se dobře.

Byl představen Zuzance. Zvědavě si ho prohlížela. Snažil  se trochu zažertovat, ale měl pocit, že se mu to moc nepovedlo. Ale začátek měli oba za sebou. Od dnešního dne si postupně musí na sebe zvyknout. Snad to půjde. Anička jej přesvědčovala, že to zvládnou oba velmi dobře, že Zuzka je rozumné malé stvoření. Překvapilo ji, že Dušan mluví česky. Ona ve svém věku již mluvila velmi dobře i německy, s Dušanem se tedy dala do řeči česky. V průběhu hovoru se domluvili, že když bude třeba, tak budou mluvit německy, ale spolu že se budou bavit jenom česky. Ve Feldkirchu jednu noc přespali a zůstali ještě další den dopoledne. Teprve po obědě se vydali na cestu do Vídně.

Zuzce se líbil jeho docela pěkný a pohodlný peugeot, ostatně i on s ním zatím velmi spokojený. Cesta příjemně ubíhala, pár zastávek a Vídeň. S oběma se rozloučil a odjel do svého bytu. Všechno musí jít postupně.Večer volal Fredy. Navrhl mu, kdyby chtěli, ať se časem přestěhují do jejich bytu. Dušan neměl nejmenších námitek. Rok je dost dlouhá doba, mohou se jim o něj alespoň pohodlně starat. Potvrdil, že by to bylo dobré řešení, nicméně že se ještě dohodne s Aničkou. Byt je velký, moc pěkný a má velmi dobrou polohu v prvním okrese. Poděkoval Fredymu. Tolik událostí se neseběhlo za celé měsíce jako teď za posledním pár dní. Vlítl  pod sprchu a už se viděl v posteli. Také to hned realizoval. Ráno bohužel vstává zase do všedního dne, televize ani rozhlas ho teď nezajímá, jen ono příjemné usínání.

15
Prázdninový čas. Mají beatovou skupinu a téměř denně zkouší. Každou sobotu jsou „čaje", kde pravidelně hrávají. V ČSSR začíná přituhovat nejen v politice, ale i v kultuře. Nesmí zpívat mnoho písní anglicky, píší si české texty. Dal se do tvrdé práce, denně večer sedí u magnetofonu a předělává písně zahraničních skupin. Vytváří k nim české texty. Něco se daří dobře, něco méně. Mají v repertoáru také písně maďarských skupin, které jsou též na dobré úrovni. Na jejich vystoupení chodí různí podivní lidé s notesy v rukou a sledují, jaký je program a co hrají. Po každé takové návštěvě nastává většinou nějaký problém.

Blíží se přehrávky, tak upravují a dolaďují písničky, které musí uvádět do seznamu, který se při přehrávkách předkládá. Většina textů se mu daří, písně se na „čajích" stávají populární a to především u dívek. Anička chodí téměř každou sobotu na „čaj". Vídá ji tedy často, ale s ní tam chodí také spousta kamarádek a kamarádů, začínají se s nimi přátelit také mladší ročníky. Po vystoupeních většinou ještě absolvují mejdany, je to fajn, někdy končí dost pozdě, ale to bývá neděle a dá se pospat. Některou neděli podnikají společně s kamarády turistické vycházky k výletní lesní hospodě. Franta se stává ústřední postavou jejich výletů. Pokaždé vymyslí něco nového, jsou to jeho fantastické improvizace, které používá stejně tak i při některých  vystoupeních, v různých obměnách pak při výletech.

Parta se rozšiřuje co do počtu, každou neděli jich chodí víc a víc. Anička však s nimi nechodí, v jeho životě se objevují jiné dívky. Martina má bráchu ve Švýcarsku a nosí mu Bravo a magnetofonové pásky s novinkami v hudbě. Je mladá a moc pěkná, na svůj věk vyspělá a atraktivní, nějaký čas spolu chodí. Píše pro ni básně. Martina má fantastickou přítelkyni Alenu, její rodiče jsou věčně někde pryč, takže spoustu večerů, nocí, někdy i dní, tráví u nich ve vilce. Pro přátele pořádají při svíčkách večery poezie, písňové večery jen při kytaře. V repertoáru se začínají objevovat zakázaní autoři a písničkáři. Duch roku 1968 se nad nimi neustále vznáší, nenávidí všechno sovětské, ignorují jejich filmy v kině i v televizi. Se svými názory se moc netají, začínají první vážnější problémy.

Jedním z nich je průšvih na plese SSM. Pryč jsou doby Juveny, vzniká SSM a snaží se vychovávat mladé soudruhy. V době brzy po roce 1968 se to moc ještě nedaří, ale trpělivost soudruhů postupně růže přináší. Ples SSM, výstup s pořadateli, první negativní zkušenosti s příslušníky VB, výslechy, první zavřený kamarád - jediné jeho provinění bylo, že se na plese opil a nadával na komunisty. Také chtěl tančit s dcerou vysokého politického funkcionáře, který mu v tom zabránil. Několikrát své nadávky zopakoval a stálo ho to kriminál. Co se to stalo s tou zemí? Politické procesy, jsou zase zavíráni nevinní lidé, převážně nevinní mladí lidé. Stále častěji hrají a zpívají písničky Karla Kryla, dodávají jim sílu a odvahu. I s nimi však mají problémy. Nesmí se hrát, nesmí se poslouchat. Byl hrozný tento stát když musel si se dívat, jak zakázali psát a zakázali zpívat. Čtou Černé barony, Mirákl, kašlou na soudružské zákazy. Najdou se ale takoví, kteří jim je rádi připomínají. Vyhazování ze škol, z práce. Alena má problémy s rodiči. Nesmí se u ní scházet. Hledají nové přátele, dělají zase večery poezie, preferují zakázané autory.

Dušan napsal svou první básnickou sbírku, pokouší se ji nabídnout brněnskému nakladatelství Blok. Beznadějně. Je mu vrácena. Zúčastňuje se literárních soutěží, občas píše do některých časopisů. Uchytil se většinou jen v dětských. Častěji se setkává se známými spisovateli. Doba je však čím dál složitější. Jeden jeho kamarád píše též poezii, napsal také již jeden román, nemá však možnost prorazit. Všude se naráží  na ideologické problémy, západní styl myšlení a vidění světa, všechno je málo socialistické, ústředními postavami nejsou hrdinové socialistické práce. Marně ťukají na dveře pražských i brněnských nakladatelství. Kamarádův bratr se pokouší jeho sbírku převézt tajně přes hranice do Rakouska, na udání je však odhalen a končí v kriminále.

Také mají čím dál větší potíže s muzikou. Vedení závodního klubu, pod kterým hráli, jim začíná do všeho mluvit, končí spolupráci a tím prakticky končí s vystupováním na veřejnosti. Pokračují v soukromí. Stále častěji jezdí do Prahy, mají tam teď plno přátel. Stále víc se o Dušanovu činnost zajímá VB. Měl před vojnou, po několika odkladech  již měl opravdu před vojnou. Hrozná představa pro něj, ale jednou to prostě přišlo. Nakonec měl však štěstí v neštěstí. Jako politicky nespolehlivý byl odveden k železničnímu vojsku. Soudruzi v zeleném právem naznali, že by z něj nebyl dobrý ochránce státních hranic. Tak tedy něco jako dříve PTP pro zdravotně a politicky nezpůsobilé. Dva roky v zeleném pro něj prošly celkem v poklidu.

Jen jeden z lampasáků se jim snažil dělat opravdovou vojnu, snažil se snažil, leč marně. Z nich vojáky socialistické armády neudělal. V hodinách PŠM  si četl Černé barony, na vycházky se chodilo s kapsami plnými peněz, na vojáky měli pohádkové příjmy. Dovídá se, že jeho kamarád básník je v kriminále, protistátní činnost, vydávání samizdatového časopisu, rozšiřování knih zakázaných spisovatelů. Realita socialistického Československa. Komunistický teror vrcholí, lidé jsou apatičtí, zase hrají Kryla .. už nejsme nejsme to co kdysi umíme ohnout záda, umíme dělat kompromisy a zradit kamaráda .., stále častěji myslí na Vídeň, na Rakousko, vzpomíná na prázdninové pobyty tam prožité, vzpomíná na rok 1968, je to dávno, není to dávno, co je to pár roků, ale takových?

16
Jedou na výlet. První společný výlet s Aničkou a její Zuzkou. Vydali se do Štýrska. Objednal přes známého ubytování v menším penziónu v Sant Lorenzen am Wechsel. Počasí je zatím velmi pěkné, mají před sebou celý víkend. Cesta příjemně ubíhá. Zuzka sleduje okolí silnice a pořád se na něco ptá. Střídavě jí odpovídají a jsou rádi, že ji cesta baví a že se jí výlet líbí. Cestou se zastavují na občerstvení v menší výletní restauraci. Zuzka chce fantu, Dušan s Aničkou dávají kávu a minerálku. Vzpomněl si na svou oblíbenou limonádu, kterou pil nejraději, když jako kluk jezdil s babičkou do Vídně. Obrací se k oběma holkám.

„Já když jsem kdysi dávno jezdil do Rakouska s babičkou k tetě, měl jsem tady svoji oblíbenou limonádu. Která z vás uhodne, která to byla?“ Zuzka hádá: „určitě to byla Fanta, ta je nejlepší.“ „Samá voda, i když Fanta mi také chutnala, byla to jiná limonáda.“ „Coca cola,“ zkouší to Anička, „ta u nás tenkrát myslím ani nebyla, když tak jenom v Tuzexu.“ „To máš sice pravdu, ale také jsi neuhodla. Přiznávám, i cola mně také chutnala, ale pořád jste žádná neuhodla tu pravou. Tak já vám to prozradím - Almdudler.“ Obě holky lehce protáhly své obličeje. „No fakt, vždycky někde venku na procházce nebo na výletě jsem si dal Almdudler limonádu a byl jsem spokojený, protože mi chutnala nejvíce. A jestli víte, kde byla ve Vídni nejlepší zmrzlina?" „V Prateru,“ vykřikla Zuzka. „Zase jsi netrefila - jestli to zkusí ještě maminka?" „Reumann platz, Eissalon Tichy,“ snažila se trumfovat Anička. „Ne, byla to italská zmrzlina v cukrárně na Franz Josefs Kai." „To není pravda, nejlepší zmrzlina je v Prateru,“ prohlásila Zuzka a zamračila se. „Dobrá, tak se nebudeme hádat, mně jako klukovi tenkrát opravdu nejvíc chutnala ta italská na Franz Josefs Kai. Ale to je přece úplně jedno, už se nebudeme dohadovat, kde je co lepší a zkusíme jakou zmrzlinu mají tady." „Výborný nápad,“ prohlásila Zuzka a objednali si třikrát velký zmrzlinový pohár, který byl opravdu vynikající a osvěžující. Na tom se všichni tři shodli.

Pokračovali v cestě a asi za hodinu jízdy byli na místě. Bylo tam moc pěkně, líbilo se jim to. Ubytování se jim také zamlouvalo, Anička se Zuzkou měly jeden pokoj a on druhý. Před večeří si udělali ještě procházku po okolí a z ní se vrátili přímo k večeři. Zuzka je trochu unavená, tak první večer jdou celkem brzy spát. Chvíli si ještě Dušan čte ve svém pokoji, ale spánek ještě nepřichází. Jde tedy do lokálu v penziónu, kde sedí ještě několik hostů. Dává si čtvrtku bílého vína.

Pokračování...

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.