Nerudní řidiči autobusů aneb doma je doma
FOTO: Alena Velková

Nerudní řidiči autobusů aneb doma je doma

10. 11. 2021

Ráda cestuji, ale nerada řídím. Proto jsem kdysi při dojíždění do práce občas využívala i meziměstský autobus. Nebylo to špatné spojení. Bus jel každou půlhodinu.

Pokud jsem přišla včas, získala jsem i místo k sezení a za necelou hodinku jsem pohodlně dorazila do cíle. Bez stresu z řízení. Bez zodpovědnosti. Nicméně zodpovědná jsem přece jen za něco byla. Musela jsem mít peníze na jízdenku připravené přesně. Řidiči totiž nikdy nemají drobné a nesnášejí, když musí vracet na větší bankovky. Placení kartou byla tehdy ještě utopie.

Co čert nechtěl, jednou se stalo, že jsem měla jen dvoustovku. Stoupla jsem si do fronty a doufala, že řidič do té doby, než nastoupím, bude mít dost drobných. Jenže přede mnou stál mladý muž a ten měl rovnou pětistovku. A pak to začalo. Platí takové nepsané pravidlo, že pokud řidič není dobře naložený, tak patří k obvyklému koloritu, že svoji nelibost projevuje tykáním:

„Nemáš menší?“

„Nemám,“ pokrčil mladík rameny.

Řidič zafuněl, zrudnul a naběhly mu žíly na čele. Začal vracet nazpět. Při tom na něm bylo vidět, jak nevýslovně trpí, když se loučí s drobnými, jako kdyby byly jeho vlastní.

„Ježiš, už jsem na řadě,“ začala jsem se potit a celá bledá jsem mu třesoucí se rukou podala moji dvoustovku.

„Vy si všichni myslíte, že ty peníze s*ru, co?“

Aniž by čekal až něco vykoktám, povídá: „P*ča, další!“ a nechal mě jet bez lístku.

Připadala jsem si trochu jako na Balkáně. Při jedné mé cestě do Srbska jsem v Bělehradě nastupovala do autobusu a měla jsem jen jakousi bankovku nevelké nominální hodnoty. Řidič mi také položil záludnou otázku, zda nemám drobné. Po mé záporné odpovědi zafuněl, zrudnul a naběhly mu žíly na čele. Udělal neopakovatelné gesto, nadechl se a vychrlil na mě:

„U p*čku materi, idi dalje!“ a zase jsem jela zadarmo.

Naproti tomu cestování po Japonsku je zážitkem zcela opačným a těžko popsatelným. Korektní, úslužní řidiči bez emocí, zato v uniformě a v bílých rukavičkách, mají drobné vždy. A tykání? To by raději spáchali harakiri...

Ale abych nám, Východoevropanům, nekřivdila, musím říct, že v Evropě jsou problémy s drobnými leckde. I v Holandsku. V posledních letech tam hodně cestuji za dcerou, takže mohu srovnávat. I zde jsem se jednoho dne dostala nečekaně do situace, kdy jsem musela jet autobusem. Místní řidiči sice také požadují přesné jízdné, ale u nich se už dá naštěstí platit kartou. Bohužel mladý řidič v tom mém neměl nazpět na pětieurovku a kartový terminál nefungoval. Proto se mě i on zeptal na drobné. Orosilo se mi čelo. S hrůzou v očích, že mě vyhodí ven a mě uletí letadlo, jsem se mu omluvila. A pak to přišlo. Se zářivým úsměvem a s lehkou úklonou mi pokynul abych postoupila dále do vozu a anglicky pravil:

„Dnes máte šťastný den madam, nemusíte platit jízdenku!“

No není to nuda? Zlatý náš Balkán. Prostě doma je doma.

cestování Podzimní soutěžení 2021
Hodnocení:
(5 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 9. týden

Sledovali jste také Mistrovství světa v biatlonu? Pokud ano, tak určitě budete znát odpovědi na kvízové otázky, které se tento týden budou týkat právě biatlonu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jakou největší výhodu má podle Vás zasílání důchodu na bankovní účet?

Ušetřené finance

21%

Bezpečnost

21%

Pohodlí

19%

Ušetřený čas

19%

Žádnou, důchod si vyzvedávám osobně a neplánuji to měnit

20%