Je poslední adventní neděle.
Vařím oběd. Potřebuji mouku. Otevřu ledničku, přeskládám ji dvakrát tam i zpět, ale mouka nikde. No jistě, vždyť je ve skříňce vedle ledničky, jako bývá vždycky. No, alespoň je v ledničce všechno poskládané na svém místě.
Pak potřebuji brambory. Seběhnu pár schodů do sklípku a otevřenými dveřmi v prádelně si všimnu suchého prádla. Seberu ho, co se nemusí žehlit, hned uklidím. Co se musí žehlit, připravím k žehlicímu prknu. Vracím se do kuchyně a hledám brambory. Kde proboha jsou? Vždyť jsem přece do toho sklípku šla! Aha, prádlo. Tak sklípek ještě jednou.
Potřebuji horkou vodu. Napustím rychlovarnou konvici. Vtom se za mnou ozve: Babíííí… Otočím se na vnučku, odpovím jí, otočím se zpátky k lince a zapnu kávovar. Za chvíli se divím dvakrát. 1. Jak to, že se voda ještě nevaří? Sakra, snad se ta konvice nerozbila zrovna teď před svátky! 2. A proč je zapnutý kávovar, když teď kafe nechci? Ach joo.
Vypínám kávovar, zapínám konvici…
Přeju všem krásné, klidné a hlavně zdravé vánoce.
