Když jsem se tehdy očarovaně dívala zpoza plotu na hráče golfu vykračující si po pěstěném trávníku, neměla jsem zdání o tom, co bude následovat. Nebudu se rozepisovat o dřině, která mě čekala a nepřestává. Chci popsat zvláštní vztah, který jsme si vytvořili s Hřištěm. Velké "H" píšu proto, že jde o jakékoli hřiště kdekoli na světě. Jelikož Hřiště je velemocný a různými vlastnostmi obdařený duch všech hřišť. Umí člověka povznést v euforii do nebeských výšin, umí ho srazit na kolena, umí potěšit, rozplakat, ublížit, ukonejšit, rozveselit, povzbudit. Umí toho zkrátka spoustu.
Podle mě Hřiště s potutelným úsměvem vyhlíží své oběti už u vstupní brány. Snad proto jsou vstupní brány golfových hřišť vždy tak hezké a tajuplné. Za nimi totiž začíná: Hřiště. Jsou dny, kdy je Hřiště bez nálady, a dny, kdy má náladu dobrou. A pak jsou dny, kdy dá najevo, že s ním nejsou žádné žerty.
Kdybych neplánovala hned na jaře vyrazit na golf, řekla bych, že nejhorší vlastností Hřiště je jeho zlomyslnost. Zahrajete míček, jasně vidíte, kam dopadl a že nikam neodskákal. Jakmile k tomu místu dorazíte, míček nikde! Ať děláte, co děláte, oči si vykoukáte, míček je ztracený. A vy zklamaně připočítáváte trestnou ránu navíc. Ale já si vážně nechci zkazit sezónu a s Hřištěm si to nadobro rozházet. A tak to okomentuji jen tak, že se někdy člověku hra obzvlášť nedaří a říká si, že to je snad naschvál.
Přesto přese všechno Hřiště okouzluje každý den na celém světě další a další golfové blouznivce. A jak já se na něj těším! Těším se, až budu stát na prvním odpališti. Tam Hřiště s pokorou pozdravím, lehce klepnu holí před sebe (že nedám kůži zadarmo). A pak už se děj vůle boží. :-)
Na závěr snad už jen oblíbená golfová hláška nás starších: Buďme rádi, že jsme ještě na správné straně trávníku. A pro ty, kteří jsou na tom stejně jako já? Hezkou hru! A ať to lítá!
