Víte, co bylo pro mne před mnoha lety krásné? No přece, že jsem byla mladá, zdravá a plná života. Prvně jsem se zamilovala, ale to moc krásné z mé strany nebylo. Tak jsem se zamilovala podruhé a potřetí atd. No, zamilování je vždy moc krásné. Kluci o mne měli zájem, a tak jsem si to užívala. Měla jsem ráda život a všechno, co k mládí patří. Neměla jsem žádné starosti, ty jsem nechávala rodičům úplně sobecky. Mládí je sobecké. Má dojem, že si může všechno brát a z ničeho si nic moc nedělá. Myslí si, že ta radost nikdy neskončí a ani smrt si je nikdy nevezme. Mladý člověk je nenasytný.
No, prostě jsem si užívala život. Dělala jsem sporty, ale po každé jiný, protože mě to přestalo brzy bavit, a tak jsem stále zkoušela něco jiného. Hodně dobře jsem běhala. Běžela jsem závod Rudého práva v tzv Fučíkárně na 800 metrů. Odstartovával to tehdy sám Emil Zátopek a byla to velká sláva. Mě tam po mých úspěších delegovala škola. Byla jsem nejmladší a na rozdíl od ostatních holek netrénovaná. Přesto jsem se ale umístila druhá.
Začali se o mne přetahovat trenéři a já jsem začala běhat za vršovickou Slávii. Trénovat mě ale nebavilo, protože mě to svazovalo. Nechtěla jsem trénovat povinně, chtěla jsem jenom běhat pro radost.
Když jsem byla na pedagogické škole v Berouně, naše tělocvikářka brzy zjistila, že běhám dobře, a začala mě posílat na všechny závody mezi školami. Jednou jaem ale opravdu běžela neskutečně a možná bych udělala i nějaký rekord. Byla jsem totiž o půl kola před ostatními závodnicemi. Já jsem se ale po nich otočila, zamotala se mi hlava a upadla jsem. Nedařilo se mi vstát, a tak mě do cíle odnesli, a představte si, že jsem ještě nebyla poslední. Nemohla jsem se ale postavit na nohy, byly úplně hadrové. V obličeji jse prý byla hrozně fialová. Chtěla jsem si lehnout na zem, ale to jsem nesměla. Tahali mě po zemi tak dlouho, až nohy přišly k sobě a mohla jsem chodit sama. Já jsem nevěděla, že jsem se tzv. schvátila a že kdybych nebyla mladá a neměla silné srdce, to mohl být můj konec. Viděla jsem v obličeji tělocvikářky zděšení, ale já jsem se při svém mládí a nerozumu tomu jenom smála. Pak jsem ale běhat přestala.
Dělala jsem jiné sporty. Házenou, tenis, chodila jsem cvičit do sokola. Sport mě opravdu velmi bavil. Také jsem strašně ráda tancovala. Po absolvování tanečních jsem chodila na všechny plesy, čaje, taneční kavárny i taneční vinárny. Prostě tam, kde se jenom trochu tancovalo. Byla jsem při tom hodně šťastná.
A teď z jiného soudku Vdávala jsem se velmi brzy. Ne, že bych musela, ale tehdy to tak bylo. No a na závěr svého povídání musím říci něco hodně pozitivního. Těsně za sebou se mi narodili dva kluci a já jsem byla velmi šťastná. Usadila jsem se a snažila se být co nejlepší matka. Až do téhle chvíle píši velmi pozitivně. Starosti přišly, ale s těmi vás unavovat nebudu.
No, a dnes je všechno pryč a já jsem ráda, že tady po mně zůstanou dva krásní, šikovní a hodní kluci.