Jsou mladí přehnaně ustrašení, rozmazlení a tudíž si každý problém příliš berou k srdci?
Jsou starší lidé různými životními zkušenostmi tak poznamenaní, že už je jen tak něco neznervózní a vědí, že každá těžká situace se časem zlepší?
To jsou otázky, na něž hledají odpovědi psychologové, sociologové, novináři. Je to velké téma, o rozdílech mezi generacemi se mluví čím dál více. Tak je to tak nebo jde jen o klišé, které zjednodušuje skutečnost, která má mnohem víc podob? Vždyť logický by byl pravý opak. Mladí lidé přece mají být naivní, odvážní a čelit potížím s důvěrou v lepší zítřky. A staří by se naopak měli hroutit, strachovat, protože mají za sebou řadu nedobrých zkušeností. Tak proč se mluví o tom, že v současné společnosti je tomu přesně naopak?
Ekologická úzkost. To je pojem, který lidé středního a vyššího věku nepoužívají, ale pro mladé je běžnou součástí života. Děti a mladí lidé nyní totiž často trpí strachem a úzkostmi z toho, že se svět mění v místo nedobré pro život.
Čtyři z pěti Čechů ve věku od patnácti do dvaceti let považují změny klimatu za obrovský problém, který ovlivňuje jejich emoce. To vyplynulo z průzkumu Katedry enviromentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. „Mladí lidé prožívají tváří v tvář změně klimatu silněji než starší generace pocity bezmoci, strachu nebo smutku, extrémně je prožívá každý desátý mladý člověk,“ uvedl Jan Krajhanzl, který vedl výzkumný tým.
Mladí lidé jsou podle průzkumu přesvědčeni, že děti, které se nyní rodí, budou žít v horším světě, než je ten současný, ať už se to bude týkat ekologických problémů, tak konfliktů s nimi souvisejících.
„Moje vnučka se ve škole neustále zapojuje do různých projektů týkajících se likvidace odpadů, trvá na tom, aby vše bylo takzvaně bio, před časem úplně přestala jíst maso. Na jedné straně mi to zpočátku bylo sympatické, ale teď mi z toho všeho připadá vystresovaná. Bere vše strašně vážně, odmítá jiné názory, připadá mi, že se radikalizuje a je mi z toho trochu smutno,“ vypráví dvaasedmdesátiletý Petr. „Nedávno nám na chatě vynadala, že nemáme více nádob na dešťovou vodu a když jsem umyl na zahradě auto, rozplakala se, že ta chemie zničí hmyz. Já se smál a to ji úplně rozhodilo. Připadá mi hysterická, bez nadhledu,“ dodává.
Agentura Ipsos před časem provedla pro jednu finanční skupinu průzkum, z něhož vyplynulo, že každý třetí mladý člověk se bojí budoucnosti. Především šlo o to, že se obávají, že nebudou mít dostatek financí na pokrytí svých potřeb. Potíž je v tom, že pod pojmem nezbytné potřeby si každý představuje něco jiného. „My jsme si s manželem vyšli do restaurace maximálně párkrát do roka, vnučka chodí na obědy do restaurace každý den během polední pauzy a to si dává zásadně bio potraviny. Nechápu, jak je to schopna ufinancovat, ale pro ni to je běžný životní standard,“ říká sedmasedmdesátiletá Zuzana.
Nakládání s penězi a přístup k ochraně životního prostředí – to jsou oblasti, ve kterých se mladá generace s tou starší často neshoduje.
Dokládá to například i další průzkum, z něhož vyplynulo, jak Češi přistupují k šetření spotřeby vody. Nejvíce s ní šetří lidé starší padesáti let a motiv je jasný, je to z finančních důvodů. Prostě chtějí uspořit. Naopak mladí lidé uvádějí jako motiv k omezení spotřeby vody to, že chtějí pomoct životnímu prostředí.
V jedné ostravské domácnosti nedávno došlo k hádce poté, co dvacetiletá Karolína vynadala dědečkovi, že nepoužívá ekologické pytle na odpad a netřídí ho. Řekla mu, že jeho generace zničila planetu a oni mladí to nyní odnesou. „Naštvala mě a urazila. Já celý život dřel v těžkém průmyslu, dýchal jsem znečištěný vzduch a snažil se, abych pro rodinu udělal první poslední. Ona žije v domě, který jsem postavil a ještě mě neustále poučuje, co je či není správné. Já takhle poučovat tátu, ten by mi dal,“ vypráví Karolínin dědeček.
Na druhé straně se dá zájem mladých lidí o stav světa a o to, co se děje kolem nich, považovat za věc velmi hezkou. Vyvrací to přece obvyklé řeči o tom, že mladá generace za nic nestojí, že nemá žádné zájmy. To si totiž dříve narození o mladších lidech často myslí.
Ti současní mladí to tak trochu svým chováním a svými názory vyvracejí. Starají se o vše, co se kolem nich děje, tak vehementně, že starší lidé někdy mají pocit, že je toho zájmu až moc. A málokdo se v osmdesáti s úsměvem nechává přesvědčovat, že si musí nakoupit nová trička, protože ta jeho stávající nejsou z biobavlny, případně, že si má doma v kuchyni pořídit kontejner s žížalami a zpracovávat kompost.
Ale když se podaří vyměnit si mezi generacemi názory a vzájemně se inspirovat, je to to nejlepší, co se ve vztahu prarodič a vnouče může stát. Tak proto není dobré se smát, když se vnouče svěří s tím, že má ekologickou úzkost a vyrábí plakát na demonstraci za záchranu žabiček. Vždyť je to lepší než vnouče, o kterém se říká: pořád jen sedí doma a vůbec nic ho nezajímá.