A neztrácí nic ze svého půvabu ani v dnešní elektronické a virtuální době. V čem je jejich kouzlo? Mechanické vychytávky, nadčasovost, nezničitelnost, pečlivá ruční práce? Zřejmě kombinace všeho. Není divu, že spojují generace.
Počátek této plechové tradice se datuje jen pár dní po druhé světové válce, kdy přichází na Okresní národní výbor v Semilech zdejší rodák Eduard Sedlák se žádostí o povolení k výrobě mechanických kovových hraček. V tu chvíli má za sebou takřka čtyři roky ve vývoji a konstrukci letadel v Letňanech u Prahy. Jeho plány jsou ale trochu jiné. V širokém okolí Semil není žádný výrobce mechanických kovových hraček, Německo je v troskách a Eduard tuší příležitost. Rozhodne se založit vlastní živnost a vyrábět hračky.
Na začátku byl silniční válec
V pronajaté budově bývalé textilní tiskárny počátkem roku 1946 Eduard Sedlák instaluje ofsetový tiskařský stroj na potisk plechu a několik dalších strojů potřebných pro výrobu nástrojů a také hraček. Což je finančně velmi náročné, proto se Eduard rozhodne do podniku zapojit svého bratra Otu. Nejenže dokáže vypomoci finančně, hodí se i jeho profese. Je vyučený drogista a odborník na barvy (aby bratra podpořil, prodal vlastní drogerii), pomáhá při tisku na plech. Firma zaměstnává 15 pracovníků a prvním počinem bratrů je silniční válec. Mechanická hračka s pérovým strojkem, která svým pohybem vpřed a vzad dokonale napodobovala reálný stroj.
Hračky zmítané dobou
Změna režimu v roce 1948 postavila bratry před rozhodnutí: vstoupí do výrobního družstva a stanou se podílníky, nebo o svůj podnik přijdou. Rozhodli se zůstat a v roce 1950 vstupují do výrobního družstva SVED Liberec. Tam působil Eduard Sedlák jako konstruktér a během let 1954–1956 se mu podařilo, spolu s kolegou Františkem Zemanem, vyvinout dnes již legendární hračku traktor ZETOR. S originálně řešeným strojkem, který měl a stále má tři rychlosti vpřed a zpátečku!
Od šedesátých let byl podnik přičleněn ke Kovodružstvu Náchod a nastupuje období, které přálo plastu. Materiálu v té době velmi populárnímu a zároveň levnému ve srovnání s plechem. Proto vzniká v Novém Hrádku lisovna plastů a také nástrojárna a postupně se začínají u hraček některé plechové dílce nahrazovat plastovými. V následujících letech přichází traktůrkový boom a sílí zájem i v zahraničí. Export se ovšem musí uskutečňovat přes Podnik zahraničního obchodu, ten volí název KOVAP (kov a plasty).
Píše se rok 1970 a startuje zlatá éra: ročně se vyrobilo kolem 50 tisíc kusů traktorů, 100 tisíc berušek a desítky tisíc dalších hraček. Většina produkce šla na vývoz do zahraničí. Porevoluční doba přináší různé majetkové změny, modernizaci a restrukturalizaci a především návrat k výhradně plechovým hračkám.
Hravé strojírenství
I malé stroje určené na hraní vyžadují, jako v „dospělé“ automobilce, nápady, plány, výkresy, lisovací stroje, stříhání a ohýbání plechu, lakování, montáž… snad jen motorárna je jednodušší, když je motor na klíček. Na originální modely potřebují v KOVAPu speciální stroje a postupy. Některé se zachovaly ze samotných počátků firmy, většina pak ze sedmdesátých let. Nestárnoucí soustruhy, lisy, brusky, vrtačky a další stroje, které svou spolehlivostí překonají následující generace. Nechybí ale ani zcela moderní technologie, jako mikroskopicky přesné elektroerozivní obrábění.
Samotné ohýbání a tvarování plechů je malou magií, na které postavili svůj úspěch už bratři Sedlákové. Důležité přitom není jen to, jakým způsobem plech tvarovat, ale také jak jej spojit dohromady v kompaktní celek, aby ostré hrany plechu nemohly poranit dětské ruce. Všechny hračky jsou proto certifikované jako bezpečný produkt.
Jásavé barvy hraček zajišťuje speciální technologie ofsetového tisku na stroji vyrobeném v roce 1942. A protože i plechová hračka potřebuje plastové díly (například pneumatiky), lisují si je v KOVAPu sami v lisovně v Novém Hrádku.
Všechny hračky včetně strojků jsou pak montovány ručně v hlavním závodě firmy, v obci Chuchelná u Semil, zasazené do krásné přírody pod horou Kozákov. A protože montáž vyžaduje zručnost, pečlivost a trpělivost, mají ji v Chuchelné na starost výhradně ženy. Výrobní dokumentace čítá celkem 8 433 normovaných operací ruční montáže. Dovedete si představit, že zvládnutí byť jen dílčí porce těchto postupů už vyžaduje nějakou zkušenost!
Traktor, beruška, lanovka…
Současný sortiment KOVAPu čítá na sto třicet druhů hraček, od nejstarších až po varianty traktůrků z nedávné doby. Nejprodávanější hračkou je beruška. Mimochodem, víte, proč nikdy nespadne ze stolu a zatáčí pořád doprava? Fígl není tak složitý, ale necháme vás, ať na něj přijdete sami, až si berušku koupíte. Malou raritou je červená lanovka, která je schopná skutečně stoupat po laně. Mezi nejnáročnější hračky na výrobu patří klasický londýnský doubledecker. Je to bytelný „kus plechu“, přední kola jdou upravit do tří poloh a pro navození atmosféry reálného Londýna má i zvoneček. Výroba a následná ruční montáž je poměrně složitá, třeba sedačky se instalují každá jednotlivě a doslova v rukavičkách.
Stálicemi jsou traktůrky – především model ZETOR, který s příslušenstvím vyhrál v letech 2011 a 2017 titul Hračka roku v ČR v kategorii Klučičí hračky.
Tradiční plechové hračky jsou i cenným sběratelským artiklem. A tak až si s traktůrkem, závodní tatrou nebo autobusem na klíček dostatečně vyhraje dědeček, otec i vnuk (holky vítány), pečlivě je uložte pro příští generace. Na rozdíl od dětských tabletů nebo plastových robokopů na baterky jsou téměř nezničitelné.
Další zajímavé články najdete v časopise Moje země. Výhodné předplatné i s dárkem v podobě Kvízového speciálu si můžete objednat zde.
