Jako důchodce obvykle registruji státní svátek zjištěním, že je v našem domku mimo víkend nezvykle velký pohyb členů z mladé domácnosti. Velký pátek však vyhlížím dlouho dopředu, neboť patří mezi mé nejoblíbenější svátky. Je to den rozjímání, modliteb, smutku a tím pádem i klidu. Jsou zapovězeny veškeré domácí práce jako praní, uklízení, zametání, luxování, pečení, nesmí se ani hýbat se zemí. Dokonce utichnou i zvony z nedalekého kostela. Ten nádherný požitek kazí jen přísný půst, obzvlášť když mi začnou docházet ve čtvrtek napečené jidáše.
Hůř jsem na tom byl o Bílé sobotě. Manželka si totiž letos znamenala všechny úkoly, které mi při svěcení mého oblíbeného svátku nebylo možno plnit…
