Jméno Vladimíra Pucholta, který 30. prosince oslaví sedmdesátiny, je neodmyslitelně spojeno s novou vlnou českého filmu 60. let. Režiséři Miloš Forman, Jiří Krejčík, Ladislav Rychman i další v něm našli ideálního představitele bezelstně naivních mladíků s poetickou duší, čímž Pucholt získal své nesmrtelné role.
Filmoví diváci ho milovali jako zednického učně Čendu v Černém Petrovi, jako samotářského studenta Filipa ve Starcích na chmelu, jako pianistu Mildu v Láskách jedné plavovlásky i jako horlivého příslušníka VB ve Svatbě jako řemen. Když v roce 1965 končil pražskou DAMU, měl za sebou už 13 filmů. Nastoupil do Činoherního klubu, ale o dva roky později svou slibně se rozvíjející hereckou dráhu opustil a emigroval do Velké Británie, kde vystudoval vytouženou medicínu.
Protože měl po jejím absolvování jako cizinec značné problémy se zaměstnáním, odjel i s rodinou (manželkou – textilní výtvarnicí, dcerou a synem) do Kanady, kde působí jako dětský lékař dodnes.
K roli herce se vrátil ve filmu Vojtěcha Jasného Návrat ztraceného ráje (1999), poetickém snímku o vině a odpuštění volně navazujícím na někdejší Rodáky.