Tuky ve stravě je třeba co nejvíce omezit, protože právě ony stojí za vznikem mnoha civilizačních chorob. Pod tuto větu by se podepsala většina lidí a není divu – právě v tomto duchu byly napsány tisíce článků, knih, natočených pořadů a vzdělávacích programů. Naprostá většina lidí je přesvědčena, že kdo chce zhubnout a zlepšit si kondici, musí se vyhýbat všemu tučnému. Mnozí došli tak daleko, že namazat si krajíc chleba sádlem nebo máslem považují přímo za trestuhodný zločin, k němuž se slušný člověk rozhodně nesníží.
Velmi módní se proto stal pojem nízkotučná dieta.
Jenže nyní pohled na úlohu tuků v jídle prochází výraznou proměnou. Alespoň pokud jde o pohled lidí zabývající se výživou na odborné úrovni. Většina věčných dietářek je naopak skálopevně přesvědčena, že cokoli tučného je škodlivé.
„Chceme-li shodit nějaké kilo, určitě nevynechávejme ze stravy tuky. V kombinaci s bílkovinami dokážou nejlépe zasytit. Jen je třeba si pečlivě hlídat, jaký tuk tělu dodáváme,“ říká Andrea Zpěváková Dostálová, která se se svým týmem věnuje výrobě přepuštěného másla. Právě tento tuk je v poslední době čím dál častěji označován jako takový, který neškodí. Samozřejmě je řeč o konzumaci tučných věcí v přiměřené míře, ne o tom, že si něco namaže půl kostky másla na chleba a dá s k tomu pěkně prorostlý řízek usmažený na sádle.
„Stále platí, že přemíra nevhodných tuků může být spouštěčem některých civilizačních onemocnění, především kardiovaskulárních, ale zříkat se proto veškerých tuků by byl nesmysl. Ty dodávají tělu esenciální mastné kyseliny, které si organismus neumí sám vytvořit a jsou také nutné pro vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích,“ vysvětluje propagátorka používání takzvaného přepuštěného másla. Mluví se o něm čím dál častěji a je spojováno s výraz ghí – tak je označováno ve starověké medicíně.
Nic se však nemění na tom, že některé druhy tuků jsou pro organismus nadále považovány za vysoce nevhodné a žádná přechodná móda na tom nic nemění. Škodlivé jsou například trans-nasycené mastné kyseliny, které se nacházejí v nekvalitních čokoládách, v cukrovinkách, trvanlivém pečivu, v sušenkách, chipsech, ale také v mnoha výrobcích, které jsou paradoxně označovány výrazem fitnnes, například v müsli tyčinkách.
FOTO: Ingimage
Ve Velké Británii před časem proběhl experiment, který popsal deník Daily Mail. Aktéry byli dva lékaři, dvojčata – Alexandr a Chris van Tullekenovi. Alexandr měsíc nejedl sacharidy a Chris tuky. „Jedl jsem ryby, vejce, sýry. Nehladověl jsem, ale nebyl jsem v dobré kondici. Cítil jsem se unavený, páchl mi dech,“ popsal poté Alexandr v závěrečné zprávě. Chris tvrdil něco podobného. Uvedl, že se cítil unavený, měl stále hlad a navíc mu jídlo nechutnalo. „Těstoviny či salát bez oleje mi prostě nechutnaly a časem mi nechutnalo už nic,“ uvedl. Oba tvrdí, že experimentem chtěli potvrdit, že vynechání cukrů a tuků rozhodně nezpůsobí, že se člověk bude cítit silný, výkonný. Naopak, je to nepřirozené.
Jsou lidé, kteří ve snaze držet dietu, odmítají jíst například ryby nebo si dát na salát zálivku z olivového oleje. Přitom právě to jsou příklady tuků, které jsou zdraví prospěšné. Mít tedy hrůzu z toho, že přibereme, protože jsme si dali k obědu lososa, že čirý nesmysl. Bohužel, mnoho lidí ještě stále věří trendům, které se staly populární v devadesátých letech a dostaly se sem s vlnou okouzlení vším, co pocházelo ze Spojených států. Právě odtamtud se sem tehdy rozšířil výraz nízkotučná dieta.
Nyní je skutečnost taková, že lidé, kteří opravdu rozumí svému tělu, se kvalitních tuků nebojí. Vědí už totiž, že pod výrazem tuk si můžeme představit spoustu rozličných věcí, od hamburgeru z něhož kape přepálený olej, na kterém se smaží ve stánku už týden stále dokola, až po kousek kvalitní rybky se zeleninou pokapanou panenským olivovým olejem.
Jde jen o to spoléhat se na vlastní rozum a nepodléhat módním dietním trendům.