Často dostáváte otázku: kde je to v Řecku nejhezčí a prý ji nemáte rád. Proč?
Tak ruku na srdce, začali jsme s Řeckem asi všichni nějak podobně. Chtěli jsme vidět to nejhezčí hned napoprvé. Až po letech jsme zjistili, že každý řecký ostrov je tak trošku originál. Neexistuje nějaké vyloženě nejkrásnější místo. Řecko navíc nemá jen ostrovy, má o dost větší pevninu, vysoké hory jako Alpy, velká sladkovodní jezera, krásná města i kamenné vesnice. A hlavně velmi pohostinné a dobrosrdečné obyvatele, které ovšem na promenádě v letovisku, kde je velký frmol, moc nenajdeme. Nemají na nás díky svému pracovnímu vytížení potřebný čas. Víte, proč je třeba na Santorini nejvíce turistů z Asie, které v takovém počtu krom Meteory a Athén jinde nenajdeme?
Protože je ten ostrov považován za nejmalebnější?
Ano, zrovna v Asii propagují Santorini s modrobílým kopulkami jako nejkrásnější z řeckých ostrovů. Santorini je krásné a má i neuvěřitelnou historii. Dokázal bych si tam představit líbánky v bazénu s výhledem do kaldery. Ale reálně jsem zažil před léty pocit, kdy jsme ze Santorini po pár dnech utekli od davů lidí na sousední Folegandros a Milos. Bylo tam mnohem méně lidí a ta kykladská krása kolem nás přitom zůstala.
Tak co vlastně lidem odpovídáte?
Radím při jejich první návštěvě Řecka „tutovky“ jako zelené ostrovy s tyrkysovým mořem, například Lefkadu nebo Kefalonii a sázím na to, že se tam do Řecka zamilují, opět se vrátí a propadnou Řecku jako tenkrát my. Řecko není na jednu dovolenou. Mnoho z nás ho má na celý život. A cítíme, že i tak to bude málo.
Dejme tomu, že si chce do Řecka vyrazit pár nebo kamarádky ve vyšším věku, kteří by rádi byli u pěkné pláže, ale chtějí poznat normální život, mít blízko večer do městečka, nemají rádi hotelové komplexy s all inclusive. Tedy, lidé, které už nebaví jezdit stále s cestovkami na stejná místa na Krétě nebo Zakynthosu. Dá se jim poradit?
Dvě kamarádky ve vyšším věku? Skvělý nápad! Teď se mi úplně vybavila kamarádka Zdenka, která s Galčou již několik let obráží řecké ostrovy po své ose. Nechají chlapy pěkně doma, zapůjčí si spolu v Řecku auto, přes den zajedou někam na pláž či na výlet a jelikož mají rády obě dobré pití a jídlo, řádí v tavernách vždycky až do zavíračky. Nejvíce si Řecko podle mě užijete, když si půjčíte nějaké to přibližovadlo, vezmete papírovou mapu nebo mobil s GPSkou a frčíte, kam vás to povede. Takže pokud zrovna neřídíte, najděte si k sobě kamarádku s řidičákem. Internet je dneska plný různých skupin a spolucestování, tak se nebojte využít nějakou tu řeckou skupinu k dotazu.
Tradiční vesnice Dilofo - Zagori. FOTO: Zdeněk Šenkyřík
Žít si svůj sen
Jenže starší lidé mají právě ze samostatného cestování trochu obavy. Nemluvíme teď spíše o mladých dobrodruzích?
Lidé, kteří opravdu milují Řecko jsou převážně lidé vyššího věku. To vím zcela jistě. Mladí o Řecko nemají takový neuvěřitelný zájem. Natož, aby do Řecka jezdili každý rok. Ti raději letí někam přes půl světa za dobrodružstvím. Starší mají Řecko v srdci podle mě z doby po revoluci, kdy vyrazili poprvé k moři. I Škodou 120, co si pamatuji z povídání. A jak jim bylo skvěle! Jak si vážili svobody. Můj táta taky jezdil rád do Řecka a ukázal mi ho. Vůbec jsem netušil, jak „modrobílou“ diagnózou to ve mně časem vyvolá. Že budeme dělat web Řecko nás baví, psát články, sdílet fotky, chodit na srazy, na kulturní akce, vařit o víkendech řecká jídla.
Takže ve vaší stále se rozšiřující skupině řeckomilů jsou lidé vyššího věku?
Jistě. Znám hodně lidí vyššího věku, kteří v Řecku byli minimálně dvacetkrát, navštívili všechny ostrovy z nabídky našich cestovek a netrpělivě čekají na jakoukoliv novinku, kterou někdo někde zobrazí. Spousta lidí se samozřejmě bojí. I já měl a mám mnohokrát strach, ale pak si vybavím svoji kamarádku Alenku, která přišla v mládí o jednu nohu. Nebudete věřit, ale třeba přešla o berli soutěsku Samaria na Krétě. Mnohokrát projela Epirus, spala v horách ve stanu a dokonce s tím jejím handicapem vyšplhala na skalky u nás na Vysočině. Tam kam já lezu jako zdravý člověk. Její láska k Řecku ji vždy motivovala k tomu, aby se z těžkého každodenního života vymanila a pár dní žila svůj sen.
Znáte další zajímavé lidi?
Znám skvělý pár, kterému je přes sedmdesát. Ti lidé si předělali starou dodávku a na celé léto jezdí do Řecka. S minimálními náklady. To, co by projedli doma, projí tam. A stojí je to vlastně jen cestu. Všichni jsou pro mě neuvěřitelnou inspirací a vždy, když si řeknu, že něco nejde, vzpomenu si na ně. Na ten náš dnešní komfort musíme pořádně makat. Když z něj ale vystoupíme, můžeme více žít. Je to úplně jednoduchý.
Západ slunce v Meteoře. FOTO: Zdeněk Šenkyřík
Starší generaci od cestování občas odrazuje fakt, že perfektně neovládá cizí jazyky. Proto raději volí cestovní kancelář, aby měli určitý servis. Nakolik je v Řecku nutné ovládat angličtinu nebo přímo řečtinu?
Musím se vám přiznat, že jazyk je do dnešních dní můj problém, ale nikdy mě v mém nadšení nebrzdil. Nějaké základy jsem se postupně naučil, stále sebou mám obrázkový řecký slovník na cesty a hlavně mám Google překladač. Dneska existují neuvěřitelně chytré věci, jako třeba Vasco překladač, kterému řeknete větu česky a on vám ji přeloží do řečtiny a obráceně. Pár starších lidí, kteří jezdí do Řecka předělaným obytňákem, vyřešil jejich největší překážku - jazyk. Letos jsem si ho objednal, abych to vyzkoušel třeba v horách, kde anglicky vůbec neumí.
Jak jste vlastně s cestami do Řecka začal vy?
Při dovolené na Kefalonii se mi zachtělo sousední Ithaky. Dojel jsem do přístavu, z Google překladače jsem si nachystal jednu větu, že chci lístky na trajekt na zítra. Pán mi je prodal a druhý den ráno jsme už pluli na Ithaku. Pak jsem to stejné zkusil na Santorini a ochutnal sousední kykladské ostrovy. Pak jsem byl na Samosu a navštívil Ikarii. To už mi z půjčoven chystali čtyřkolku nebo jeepa vždy u lodi v přístavu. Dnes jezdíme do Řecka vlastním autem a jsme páni svého času. Jen nás brzdí práce.
Pláž Voidokilia, Peloponés. FOTO: Zdeněk Šenkyřík
Kokkari, Amoopi, Parga….
Pojďme přesto zkusit mluvit o konkrétních místech, která mohou být inspirací, ať už pro ty, kteří jedou s cestovkou a chtějí si někam vyrazit autem na výlet nebo jedou na vlastní pěst?
Vzpomínám rád třeba na Kokkari na ostrově Samos. V sezoně je sice plné, ale vysoké hotely tam nejsou, máte tam jak večerní promenádu, tak hned několik krásných pláží dostupných pěšky. A stejně tak nedaleko je i tradiční vesnice Vourliotes. Pak už to chce jít jen na autobus, zavolat si taxi nebo zkusit stopa. Opět bych na seznámení s Řeckem poukázal na Lefkadu a vesnici Agios Nikitas. Tyrkysovou pláž Milos máte jen přes kopec. Skvělý je ostrov Karpathos, třeba letovisko Amoopi. Mám přátele, co nedají dopustit na Kalymnos a ubytování s výhledem na ostrůvek Telendos. A skvěle poslouží i Parga. Zejména, když si půjčíte auto a navštívíte můj nejoblíbenější horský kraj - Epirus, obzvláště kamenné vesnice a soumarské mosty v Zagori.
Vždy pamatujte, že pokud chcete poznat běžný řecký život, musíte z letoviska pryč. Někam daleko na vesnici, kde na vás budou mít místní prostě více času.
Vybavujete si, kdy jste na to přišel?
Poprvé jsem tohle zažil na ostrově Karpathos v Menetes. V taverně jsme potkali Minase, který nás tenkrát pozval k sobě domů na zahrádku. Popravdě jsme se poprvé dost styděli, ale byli jsme z toho pak úplně nadšení. Vůbec nevím, jak se daří Minasovi dnes, ale byl to první člověk, který nám ukázal, že Řecko je o hledání. Zatoulat se někam dál za letovisko, projít uličky, vplout někam do taverny s modrými židličkami a umět aspoň řecky pozdravit. Pak se místní usmějí a naše Řecko začíná čarovat.
Které místa v Řecku nejvíce okouzlila vás osobně a proč?
Z ostrovů jsem si dříve zamiloval Kyklady. Jsou často větrné, ale opravdu velmi, velmi romantické. Kvůli nádherně barevným plážím vyjmenuji ostrov Milos, ostrov Folegandros a kvůli horám a fantastickému klášteru určitě ostrov Amorgos. Přírodní nadšenci a volnomyšlenkáři jako já určitě ocení odlehlý ostrov Ikaria. Nikdy nezapomenu na Peloponés a překrásná města jako Nafplio, pevnost Monemvasia nebo kraj Mani plný kamenných věží. Ale kam mě to opakovaně nejvíce táhne? Do řeckých hor…
Do Epiru, o kterém se říká, že je magický?
Epirus je kraj mého srdce, který navštěvuji každý rok. Zkuste navštívit kamenné vesnice a mosty v Zagori, vesnice Syrrako a Kalarites na Tzoumerce a poznáte úplně jiné Řecko. Nebo město Kastoria, Prespanská jezera, jezero Kerkini nebo jezero Plastira. Pro mě jsou hory obrovskou svobodou. Spím na divoko třeba u těch mostů a poznávám přírodní krásy i výhody chvilkového nepohodlí bez hotelů. A pak si za odměnu dopřeji nějaké parádní ubytko u moře.
Bazilika Agiu Axilleu - Malé Prespanské jezero. FOTO: Zdeněk Šenkyřík
Provozujete nejen web s fotografiemi a zážitky z cest, ale také e-shop s řeckým jídlem. Čím si vysvětlujete, že my Češi tak rádi řecké jídlo a vše co se Řecka týká?
Zájem o řecké potraviny je opravdu velký. Však i takový Gordon Ramsay nedávno na internetu řekl, že nejlepší kuchyně světa je rozhodně řecká. Chceme si ji připomínat i během roku, abychom si zkrátili čekání na další Řecko. Třeba extra panenský olivový olej patří k nejzdravějším potravinám na světě. Mnoho generací Řeků vyrostlo jen na něm a krajíci chleba, který měli tenkrát k jídlu. Moc toho tenkrát neměli. Byla chudá doba. Dnes jsme na tom už mnohem líp a tak si vozíme z Řecka tyhle dobroty sami. Kór když jedeme autem. Co uvezeme, to tam naložíme. No a pak tu jsme my, kteří vozíme a prodáváme řecké produkty u nás po celý rok. Na našem webu Řecko nás baví máme nový eshop. Lidé jsou nadšení a píší, že už se tolik nebojí, že něco z Řecka neuvezou, zejména když cestují letadlem.
Máte nějaké vysvětlení pro to, proč vás okouzlilo právě Řecko?
Myslím si, že Řecko máme mnozí uložené v DNA. Že značná část populace střední Evropy pochází ze Starověkého Řecka či Říma. A když to řeknu jednoduše, táhne nás to prostě domů. Jinak si moc nedokážu vysvětlit, proč mě tak fascinují řecké hory. Proč plavu ve svém životě proti proudu, nenechám si nikým poroučet. Opravdu si myslím, že má krev patří do severního Řecka a něco tomu kraji možná dlužím. Proto o něm píši, proto jej propaguji a hlavně jej miluji. Protože to je můj druhý domov. Je tu i velká spojitost obou našich národů v období řecké občanské války a následné emigraci Řeků do naší vlasti. Řekové se stali součástí našich životů. A stejně tak v severním Řecku žije mnoho Čechů či Moraváků. Myslím si, že u nás neexistuje větší komunita a spojitost ohledně cestování, než ta řecká.
A zda mi Řecko změnilo nějak život? Ano a hodně. Zájezdy jsme sice díky covidu museli zrušit, ale jen díky nim jsem potkal svou ženu Marcelku. Vyrazili jsme do Řecka nakonec spolu sami a z řeckých hor na severu jsme si přivezli dcerku Zoe (znamená Život). Přesně víme odkud :) Tohle místo má společnou historii s řeckými dětmi i přírodou. Je plné starých platanů, které pamatují občanskou válku i příběhy lidí z vesnic. Řecko nám vstoupilo opět do života i kolem těhotenství a porodu. Potkali jsme (úplnou náhodou) potomka řeckých dětí - Aničku, která nás mnohému naučila. A nakonec jsme Zoe porodili úplně přirozeně a doma. Letos se spolu všichni tři chystáme poprvé na Jadranskou cestu, abychom dojeli do Řecka přes Chorvatsko, Černou Horu a Albánii. A aby Zoe navštívila místo, ze kterého pochází. Tak nám držte prosím palce. Řecko nás baví.
Scarlett Wilková pro i60