Lázeňský deníček: Bechyně, den čtvrtý

Už před odjezdem do Bechyně mi manžel navrhl, že by se za mnou přijel podívat. "Kontrola? Inspekce? Revize?- co z toho si mám vybrat?", zeptala jsem se s ironickou nadsázkou. Věděla jsem, že si chce udělat výlet, aby se na chalupě nenudil. Má to sem necelých padesát kilometrů. Navíc naše loňská krátká návštěva tohoto města zanechala dojem i na něm. K tomu přičtu řeku, coby rybáře jeho velkou lásku. V žádném městě, kudy nějaká řeka protéká, nevynecháme procházku po jejím břehu.

Lužnice v Zářečí

Do nekonečna jsem vysvětlovala, že termín jeho příjezdu musím zkoordinovat s termíny procedur. Vypadalo to, že se nemůže dočkat, tak jako když malý Pepík čeká na zvoneček, kterým Ježíšek oznámí, že dárky jsou pod stromečkem. Zdůvodňoval to tím, abych stačila vyřídit formality. "A které? Přece chceš přijet na půl dne, na oběd si někam zajdeme, kdybych potřebovala odvézt špinavé prádlo, přinesu ti ho do auta," kroutila jsem hlavou. "A co budeš mít k obědu?" "Smažený sýr, to bys asi nechtěl," podotkla jsem. "Ale jo, rád si ho dám," převezl mě. Slíbila jsem, že to zkusím zařídit, a upozornila, že to nemusí vyjít.

S obavami v očích jsem se recepční zeptala, zda je možné, aby se zde manžel naobědval. Proces, který následoval, kratší už asi nemohl být. Bez jakýchkoliv doplňujících informací jsem sdělila den manželova příjezdu, za tři minuty jsem měla zaplaceno, v ruce kartičku se jménem manžela a šla jsem za nutriční terapeutkou vyřešit zbývající. V její kanceláři jsem strávila další tři minuty se zjištěním, že manžel bude sedět vedle mě. Ohromená neskutečnou rychlostí, přesností a profesionálním přístupem jsem se stejnými pocity se servírkou vyřešila žádaný sýr. Když jsem po necelých deseti minutách manželovi sdělila, že je vše zařízeno, v jeho intonaci jsem zaslechla podiv a obdiv. "To bylo sakra rychlé," zhodnotil. Ono to tady jde sakra rychle v celé organizaci práce. Lázně musí mít velmi dobrou a spolehlivou počítačovou síť a zpracovanou vnitřní komunikaci. V den příjezdu jsem po bleskovém vyřízení formalit požádala o župan, který zde za poplatek půjčují. Cesta do pokoje mi netrvala ani tři minuty a už na mě ťukala paní uklízečka a sněhobílý župan mi s úsměvem podala.

I druhý den po lékařském vyšetření, mimochodem s velmi příjemnou lékařkou, jsem po pár minutách držela v ruce papír s rozpisem procedur. Jasné a přesné ústní informace byly i v tištěné podobě, takže moje občas vynechávající paměť dostala svoji obezličku. V průběhu svého života jsem pracovala ve dvou oborech, kde schopnost organizace je nejen důležitá, ale potřebná. Vím, jak se špatně nastavené komunikační procesy dokáží odrazit na kvalitě i výkonu práce. O to více tady organizaci obdivuji. Pomyslelal jsem si: Manželi, můžeš přijet, oběd dostaneš. Na dopoledne jsem pro nás připravila program s krátkým výletem a procházkou u řeky. Půl hodiny po poledni nastupuji na proceduru, která bude trvat devadesát minut. Takže po obědě ti zamávám do odjíždějícího auta.

Jako samoplátce jsem do výběru procedur mohla mluvit, a proto jsem si místo lymfomasáže nohou s přístrojem řekla o manuální. V minulosti jsem absolvovala obě metody, ta ruční je pro mě výrazně lepší. A nezklamala mě ani dnes. Jen jsem pak musela chvíli ležet a hodně pít. Dle pokynu rehabilitační sestry.

Manžel se sice s příjezdem trochu opozdil, a tak do mé organizace vnesl nepřevídatelný prvek lidského fakturu. Program jsem musela přizpůsobit termínu procedury, proto jsme stihli procházku částí Bechyně - Zářečí, kde jsme na malém kousku viděli mnoho zajímavých věcí. A hlavně keramiku kam oko dohlédlo. Abychom šikovné české ruce podpořili, v našem batůžku se ocitly krmítko pro ptáky a dva krásné hrnky. Stačili jsme dojít na protější břeh zdejší ferraty a vyhodnotili, že tato cesta už pro nás není.

Zářečská bába střeží vstup do městečka

Pravda, keramika není měkký dárek

Odpoledne jsem využila nabídku procházky městem s cílem navštívit klášterní zahradu. Zajímavé informace si nechám na jiný článek, dnes ve fotogalerii jen něco na ochutnávku. Včetně vlaku, který po mostě jede vedle auta, cyklisty i chodce. To se hned tak nevidí. A tady "zaparkovaná" lodička, která čeká na svého převozníka. Možná.